na Blog.cz

10. týden? Cože, už? Páni, vůbec se mi tomu nechce věřit.

Každopádně, desítka je takové hezké kulaté číslo a tenhle týden opravdu hezký byl.

Nechuť z pondělka se zrušila volnem, které se muselo samozřejmě naplno využít. Proto jsem odpoledne s NK vyrazila do města, už asi po stopadesáté tísícé. :D A bylo to fajn jako vždycky. S nikým jiným se mi tak dobře nepovídá jako s ní. Nehrozí žádná trapná ticha ani pocity, že bych ona nebo já měla něco říct. Když dojde na mlčení, tak prostě mlčíme. Žádný pocit trapnosti. I když ono ticho u nás dvou moc nehrozí. :D Probíráme tolik věcí, podstatných i nepodstatných, jako bychom se neviděli léta a nejen ten jeden (předlouhý) týden. Nejprve kamarádka zašla vyměnit šperk za několik menších drobností, potom jsme se chvíli couraly v centru a zakotvily to v cukrárně na dvou zmrzlinových pohárech. Už ani nevím, co jsem měla, ale asi to bylo dobré. :D Potom jsme se vydaly na "procházku" ke dvěma obchodům, které leží od centra trošičku dále ( a hlavně je ta cesta do k-o-p-c-e -.- :D). V supermarketu jsme si pak nakoupily pití a něco k snědku, a několikrát nenápadně prošly kolem ochutnávek párků, sýrů a také závinu z listového těsta. Mňam. ^^ Jojo, jsme zkrátka nenažrané. :D

Večer, když jsme přijeli, se nám nechtělo na čarodějnice sedět doma a tak jsme i s M. vyrazily ven. U nás moc akcí, pokud vím, nebylo (spíš si každý dělal soukromou) a stejně v tu dobu už končily, takže to byla spíš jen taková noční procházka. Nejprve jsme si vylezly v na kopec a pozorovaly tančící světla ohníčků v krajině. Kouzelné. :) Potom mi ta šílenkyně (:D) M. čmajzla foťák a šla fotit na hřbitov. Nejdřív jednou, to když bylo chvilku po západu sluníčka a obloha měla takovou zvláštní barvu, kdy se žlutá mísila s tmavou modří; a pak podruhé a to už padla pořádná tma a bylo to i dost strašidelné. Šly jsme totiž s ní, sice si stoupnout jen na kraj k té bráně hřbitova, ale i tak jsem se docela bála. :D M. je prostě odvážná, obdivuju jí. :D Nakonec jsme se vrátily na most a tam pro změnu sledovaly projíždějící auta, pouštěly si do ticha písničky a koukaly na hvězdy a zvláštní obrazy z mraků (například nám to připomínalo houpacího koně nebo lebku :D). Ani se mi nechtělo jít domů. :))

V úterý samozřejmě svátek a ani ve středu se defakto nešlo do školy, jelo se na takový "studijní" výlet do Anežského kláštera v Praze, kde jsme měli i přednášku. Upřímně - dělší hodinu a půl jsem nezažila. Možná si teď řeknete, že jsem prostě typický teenager , kterého zajímá jen facebook a podobné věci. :´D Ale tak ať, protože to bylo opravdu nudné a za tím si stojím. ^^

Malý zbyteček týdne přeskočím a jde se k tomu nejdůležitějšímu za tenhle týden. Muhahaha!! ^^

Ať přemýšlím, jak přemýšlím, vůbec si nemůžu vzpomenout na víc nějakých významných událostí, co se v tomhle týdnu staly. Já vím, mám to zapisovat hned...no, haha ^^ Ale prostě nebyl čas. Nebo jsem byla moc líná. Zvolte si jednu z možností. :D (Spíš tu první prosím :D).

Dobře. Hmmm. *nasadila zadumaný výraz* Nejvíc vzpomínek utkvělo opět na sobotu, většinou to pro mě bývá nejdůležitější část týdne. :D Pokud si pamatujete ze starých článků na mém blogu, o kamarádce M., bláznivé Pražačce, jsem se určitě už zmiňovala. :D A právě tuhle sobotu zase po dlouhé době přijela do našeho malého zapadáčkova, čehož jsme okamžitě využili a šli s ní ven. Parta čtyř holek se tak to horké, skoro letní odpoledne potulovala venku-většinou v blízkosti zmrzlinářství (už jsem říkala, že máme nejlepší zmrzlinu široko daleko? :D Jen kdyby nebyla tak drahá. -.-) nebo okolo městečka. Ano, jsme blázni-v tom vedru jsme se vydaly na procházku. Naštěstí nebyla tak dlouhá, jak měly kamarádky původně v plánu. Díky nim jsem objevila další hezké místo v našem okolí. Je to takový pramen s pitnou vodou na kraji malého lesa a je to tam opravdu kouzelné. Zjišťuji, že okolo je víc kouzelných míst, než si myslím. Aspoň nějaké pozitivum na tom našem městě. Stačí udělat pár kroků a hned jste v přírodě. :) Škoda, že se mi tady dřív vybil fotoaparát, než jsem to nějak stačila zdokumentovat :( Každopádně, ta voda byla zvláštní, ale chutnala dobře. ^^ Holky však nezůstaly jenom u pití, začaly ji na sebe i stříkat - no jo, a pak že nám je 16, M. dokonce 18. :D Asi z takových pitomin nikdy nevyrosteme. :D Zbytek dne jsme proseděly na lavičkách v parku a v příjemném stínu popíjely mattonku (bílý hrozen je vynikající ^^) a svačily sušenky. :D K večeru jsme se na chvilku rozloučily- a o hodinu později jsme se zas sešly, škoda, že bez M. Tentokrát jiná kamarádka, S., nás pozvala na zábavu. Musím říct, že jsem si už dlouho takhle nic neužila. Pravda, nebyl to žádný extra podnik, pouze obyčejná hospůdka, kde jedna kapela hrála přezpívané české písně, ALE bylo to super. ^^ Potkaly jsme tam dvě bývalé spolužačky, jednu z nich jsem viděla po třičtrvtě roce! ^^ Příjemný večer/noc v příjemné společnosti. :)))

K fotce: Opravdu z tohohle týdne mám fotek jen pár. V sobotu jsem chtěla fotit, ale jak už jsem psala, vybil se mi foťák. :( Ale aspoň že jsem stačila zachytit úsměv M. a její ledovou tříšt. :D :)

A jak jste se měli vy? :)

Další týden utekl jako voda a už se pomalu blížíme ke konci toho dalšího, a já teprve přidávám ten předchozí. :D No, co se dá dělat :) V pondělí jsme měli studijní volno kvůli příjimačkám na našem gymplu. Nedalo se ale říct, že bych si ho nějak extra užila. Ostatní museli samozřejmě do školy, a tak ani nebylo s kým jít ven. Navíc se navalilo zase další učení a povinnosti, takže jsem ani moc neodpočívala.

Tenhle týden byl na naší škole ve znamení přednášek a podobných akcí. :D V úterý jsme navštívili jakýsi vojenský program, kdy jsem potkala i S. s její třídou, což bylo strašně fajn. :) Dokument o vojácích v Afghánistánu začal později, než měl, ale to nám vůbec nevadilo. Tedy, do té doby, než nás učitelka v půlce programu nekompromisně odvelela zpátky na gympl. Jak-s prominutím- největší trapáci jsme za vyprávění nějaké poručnice (nebo co to měla za titul :D) vstali ze židlí a odešli. Ostatní školy nás samozřejmě pomluvily, jak jsem se později dozvěděla. No, kdo by se jim divil, že jo...Opravdu nemám tu učitelku ráda a ani její manžela, co nás má na děják. 0.o Takový paradox, že na základce jsem učitelku na češtinu měla nejraději, a tady je to přesně naopak. To mi připomíná, že bych jí měla někdy navštívit. :) Už jsem se s ní sakra dlouho neviděla a chybí mi to. ^^

Středa byla den pěkně na houby...kromě ranního programu-pro změnu dokument o Islandu, který mě docela bavil-na ní nebylo vůbec nic hezkého. Raději se nebudu zmiňovat proč. :) Čtvrtek už byl o mnoho lepší, jelikož jsme, do třetice všeho dobrého, byli v aule na koncertu dánského sboru. Řeknu to jednoduše: Bylo to naprosto úžasný! :)) Celou dobu jsem se pohupovala na židli a ťukala nohou do taktu a bylo mi jedno, co si o mě myslí ostatní. Jazz jsem nikdy moc neposlouchala, ale oni si ho uměli tak skvěle podat, až se chvílemi člověku tajil dech. :) A ještě jedna poznámka: ten dánský basista byl opravdu k sežrání. *.* :D

A teď přichází asi nejlepší část-pátek. ^^

V pátek jsem totiž nešla do školy, ale bráchovi na promoci. Vzala jsem si novou tylovou sukni, zakryla mé odřené koleno černými punčochami (:D) a do vlasů si zapíchla krásnou černou kytku. Samozřejmě jsem sebou brala i mého Nikona Benjiho a že jsem na tom ceremoniálu fotila opravdu ostošest. :)) Samotné předávání diplomů bylo kratší, než jsem čekala. Ani ne za hodinku jsme se už procházeli po bráchově škole (vypadá opravdu hezky :) ). Na schodech jsme se dokonce nechali společně vyfotit profesionálním fotografem. Ty fotky už jsou na internetu a doufám, že je co nejdřív objednáme ^^ Musím totiž říct (a že já tohle neříkám často :D), že nám to tam oběma sluší. :) No, každopádně je skvělé, že z mého bráchy už je bakalář. :)) Congratulations, bráško! ^^

Večer jsme se do Prahy ještě vrátili a to z jednoho jediného prostého důvodu. Divadlo Deadline. Jednu z rolí ztvárnil Tomáš Klus ^^ On byl hlavní důvod, proč jsme tam s mamkou šly. Nejdřív jsem myslela, že ji asi přerazím, když nám objednala místa do první řady...:D Ale nakonec, mít ty herce tak blízko sebe bylo super. ^^ Samotné divadlo bylo skvělé, prokládané písničkami od T. K. :) Takže (pokud vám nevadí trochu krutější humor a sprostá slova :D) vám doporučuji na to zajít. :D :) No, a sedět půl metru od Tomáše Kluse-to už byl zážitek sám pro sebe. Proč asi myslíte, že v létě jedu se svou sestřičkou na festival, kde bude? :D :))

Konečně se zmíním o fotce, která k tomuhle článku patří. Je ze soboty, kdy jsme šly opět s H. ven (je to už asi tradice :D). Přijde mi hrozně zajímavá, i když nevím, kde přesně se v ní bere to kouzlo. Možná to dělá ta zvláštní obloha, co ten den byla. :)

Pac a pusu,

Velikonoční pondělí probíhalo jako každý jiný den. Dříve jsme ho s rodinou slavili-když jsem byla malá, dokonce jsem zdobili vajíčka a dávali je se sladkostmi koledníkům. Postupem času tahle obvyklá tradice začala upadat, bohužel. Dnes už k nám ani žádní koledníci nechodí, máma by stejně neotevírala, tak co. :) Nějaké roky jsem s H. chodila koledovat. To bylo opravdu super. Vstaly jsme vždycky v sedm ráno, daly si sraz na náměstí s pomlázkami, velkými košíky a igelitkami a za celé dopoledne jsme obešly několik ulic. :) Vykoledovaly jsme si vždycky spoustu sladkostí a vajíček, někdy i mašle na pomlázky. Cetsou nás někdy přepadla partička kluků a pořádně nás vyšlehala. :D Vzpomínám si také, že jsme jednou potkaly slovenský pár (možná, že už jsme to někdy na blog psala), kterému jsme na jejich přání také zazpívaly koledu. Hrozně se divili, že u nás chodí koledovat i holky. :D No, bylo to prostě fajn. A ta zásoba čokolád! :D I když jsem půlku spotřebovala tak do týdne. :D Ovšem ta krásně zdobená vejce se spotřebovávala hůř. :D To jsme pak měly celý týden majíčkové menu-vajíčkovou pomazánku, vajíčkový salát, vajíčka na chleba...:D Ale nestěžuji si. Byla to totiž krásná období. Ta odešla se čtrnáctými narozeninami (tuším), kdy jsme byly naposledy...a pak zbyly jenom vzpomínky. Ale krásné. :)

Neochotně jsem se po volnu vracela do školy, ale co se dalo dělat. Učení za každým rohem-alespoň ty lidi ve škole mi to trochu zpříjemňují. Hlavně moje spolusedící (a troufám si po skoro třičtvrtě roce říci, že skvělá kamarádka) L. s jejím smíchem. :)) Ve středu mnou neoblíbený těláček a s ním i hrůzná kladina. Nenávidím to. Opravdu to ze srdce nenávidím. Kdyby bylo na mě, takovéhle věci bych úplně zrušila. Tělocvik by pro mě znamenal třeba plavání, tenis, squash, florbal, procházka a podobné ještě dobré věci, ale ne tohle. -.- Ach jo. Co mi však ráno zlepšilo náladu bylo to, že jsem H. potkala v autobuse. V úterý jí nebylo dobře a tak jela do školy a na intr až druhý den, stejně prý měli od desíti. Nemohla jsem tomu uvěřit, když jsem ji tam viděla s velkou taškou v ruce a úsměvem na tváři. Okamžitě jsem se začala usmívat taky. :D Napadlo mě, jak by bylo úžasné, kdybychom takhle spolu jezdily každý den. No jéje. :))) Škoda, že to nejde.

Ale aspoň jsme se viděly pak zase v sobotu, kdy už bylo celkem pěkně, a tak jsme vyrazily na dlouhou procházku. Cílem naší cesty byl především takový neudržovaný zámek kousek od našeho zapadáčkova. Je mi docela líto-kdyby s ním něco dělali a "dali ho do kupy", určitě by se sem na něj jezdilo podívat dost turistů. Natáčela se tu na něm kdysi i jedna pohádka. :) Co nás ale zaujalo ihned, bylo moře krásných modrých květin rozprostírajících se okolo stromu. Takovou krásnou záplavu kvítku člověk mockrát neuvidí. A tak jsme, s jistou opatrností, abychom kytičky moc nepošlapaly, začalay fotit. A nejen je samotné, i nás v nich. :D :) To na fotce je ona a je to ta nejlepší fotka, co se za ten den povedla. :) Hrozně jí to tam sluší, že jo? :)) Musela jsem jí vysvětlit, že to, jak to vyfotím, je jen polovina úspěchu. Tu druhou musí zajišťovat "modelka" se svým výrazem. :D A jelikož se mi tady tak moje sestřička krásně usmála, myslím, že jsme to spolu zvládly na 100 % úspěšnosti. :D

Zjistila jsem, že když si občas prohlížím nějaké lidi, hned přemýšlím nad tím, jak bych je asi vyfotila. :D Je to docela zábava, když se nudíte. :D Škoda jen, že ty fotografie v mé hlavě se nikdy nevyplní. I kdyby k focení toho člověka třeba došlo, nikdy nebudou přesně takové, jako si je představuji. A mé focení je amatérské.

Ale baví mě to. Strašně mě to baví. ^^ A to je hlavní. :)

A jak jste se měly vy? :)