Karamela-13.kapitola-NÁLEZ A ZMATEK V HLAVĚ

22. dubna 2009 v 19:49 | Lady Letty |  --->Karamela
Po delší době díleček Karamely x)
Krásné čtení ♥
Klik c.č.







"Můžeš mi sakra vysvětlit, kde jsi byla?" vykřikla máma, jakmile jsem překročila práh našeho domu. Stála mezi dveřmi, ruce v bok a byla úplné rudá v obličeji.
"U…u kamarádky," zablekotala jsem.
"Aspoň nelži!" rozkřikla se na mě máma. "Volala jsem k Samantě domů a tam jsi nebyla!"¨
"Já…já se šla projít s Gerym," řekla jsem podle pravdy, ale mámu to nepřesvědčilo-namísto toho mě postavilo před okno, kterým bylo vidět na dům Neilů. Celá rodina seděla u televize a chroupala brambůrky.
"Pokud vím, tak Gery je už dávno doma!" prohlásila máma.
"No to je…já pak totiž byla u kamarádky."
"O co se to snažíš?! Už zase mi chceš lhát?!" křičela a divoce gestikulovala a pohazovala svou medovou hřívou.
"Ale já ti nelžu!" zvolala jsem rozčileně. "Byla jsem u kamarádky! Akorát ne u Samanty!"
"U které teda?" vyptávala se máma stále zvýšeným hlasem.
"U Kleo!"
"Kleo? Kdo to proboha je? Nějaký tvůj výmysl, co?" Tohle ale už máma přehnala. Byla na mě pěkně hnusná.
"Žádný výmysl to není!!!" zařvala jsem a utíkala jsem do svého pokoje.
Položila jsem hlavu na polštář a rozbrečela se.

"Prosím tě, Maryllin, otevři," prosila už nejmíň půl hodiny máma. Nechtěla jsem jí otevřít. Nechtěla jsem ji vidět. Ani slyšet, takže jsem si uši zakrývala polštářem.
Pak máma odešla, ale vrátila jsem. Zapomněla jsem, že má náhradní klíč ke všem místnostem. Bez ohledu na mé pocity vpadla do pokoje jako barbar.
Posadila se ke mně na postel.
"Maryl," řekla provinilým hlasem. "Pojď sem."
Ačkoliv jsem to nechtěla udělat, přitulila jsem se k ní a vdechovala jemnou vůni jejího parfému.
"Ach jo, zlato. Promiň mi to. Moc mě to mrzí," omlouvala se mi a pohladila mě po vlasech. Potom se zvedla. Na zlomek vteřiny jsem si myslela, že mě chce nechat samotnou, ale přinesla i kapesník.
"Na," podala mi ho a já se do něj vděčně vysmrkala. Musela jsem vypadat hrozně. Vždycky když brečím, tak mám potom oči jak angorský králík, rudé tváře a případně taky zbylou nudli na obličeji (fuj!).
Chvíli jsme tam tak seděly jako myšky. Pak máma prolomila ticho otázkou.
"A Maryll…Kdo je ta Kleo?"
Vyprávěla jsem jí, jak k nám Kleo přišla do třídy, ovšem neřekla jsem jí, že jí ostatní šikanovali. Líčila jsem, jak jsem na ní narazila na ulici a ona mě pozvala dál. Povídala jsem o Kleině rodině.
Máma se tvářila věrohodně a jenom mi přikyvovala.
"Musíš mě s tou holčinou někdy seznámit," prohlásila a její hlas zněl smířlivě.
Jenže brzo jsem zjistila, že všechno není úplně v pořádku. Mamka se sice snažila vypadat šťastně, ale já poznala, že to jenom hraje. Když jsem jí pomáhala připravovat večeři, odhodlala jsem se jí zeptat.
"Kde je táta?" začala jsem úplně nevinně.
"Táta? No…" Protáhla obličej, jako by nechtěla odpovídat.
"On je ještě v práci?"
"Já…" Odmlčela se.
"No?" Vypáčit z ní odpověď nebylo lehké. Dokonce se mi zdálo, že má na krajíčku.
"Já nevím!" zvolala máma, schovala tvář do dlaní a rozbrečela se. Vyměnily jsme si role.
Teď jsem mámu musela utěšovat, ale ona pořád vzlykala s lokty opřenými o kuchyňskou linku.
"Mami. Určitě je v práci. Mají, mají tam nějakou schůzi, nebo tak něco." Nejspíš jsem chtěla utěšit i sama sebe. Vy hlavě se mi nořily hrozné představy. Jedna z nich byla zdaleka nejhroznější…Postel s lososovým povlečením, krásná mladá žena můj tá-
Ne!
Utlumila jsem svoji bujnou fantazii prudkým zatřesením hlavy.
"Promiň," zahuhlala máma, utřela si slzy a vrátila se ke krájení cibuli. Tentokrát jsem nerozeznala, jestli jsou ty slzy pravé nebo od cibule…

Večeřely jsme v tichu za svitu stropní lampy, která se milosrdně skláněla nad jídelním stolem.
Jídlo bylo úžasné, ale jeho skvělou chuť mazaly představy a stovky otazníčků vířící mojí hlavou.
Otázka Kde je táta? získala jednoznačně první místo v neustálém omílání se.
Rozžvýkala jsem poslední kousek masa a pochválila mámu, že to bylo moc dobré. Sice se usmála, já však věděla, že ji tahle situace trápí. Mě taky trápila.
Uklidila jsem talíř do myčky a odebrala jsem do svého pokoje. Hodiny ukazovaly něco po osmé a na nebi zářily první hvězdy. Zamyslela jsem se, jestli tam někde svítí i ta moje. Dívala jsem se z okna ještě dlouho. Ulici osvětlovaly pouliční lampy a jejich měkké světlo dopadalo na protější domky.
Z poličky jsem vytáhla moji nejoblíbenější knihu a už v noční košili jsem se zahrabal pod peřinu a četla si o hlavní hrdince, která byla tak trochu problémistka. Možná jsem se chtěla přesvědčit, že někdo má horší problémy než já. Jenže postava v knize nebyla skutečná.
Když jsem dočetla čtvrtou kapitolu, dostala jsem strašlivou žízeň. Sešla jsem dolů do kuchyně a nalila si vodu. Opřela jsem se o skříň v kuchyni, upíjela a chvilku cvakala zuby o sklenici.
Náhle mě něco napadlo. Položila jsem skleničku na stůl a zamířila si to k tátově pracovně.
No spíš to byl takový kumbál plný papírů a dokumentů…no a samozřejmě-dopisů.
Měla jsem totiž několik teorií k podivné hádce rodičů (viz ubohý vtípek a policie)ě-mezi nimi také, že jim někdo poslal výhružný dopis. Nevěřila jsem, že se trefím napoprvé.
Vklouzla jsem do pracovny a rozsvítila stolní lampičku. Při tom jsem se modlila, aby máma neuviděla světlo a nenačapala mě tady.
Zpočátku jsem nevěděla, kde začít. Všude se válelo spousty desek, štosů papíru a knih a příruček… Povzdychla jsem si. Co když ten dopis třeba vyhodili? Začala jsem se prohrabávat první hromadou nacházející se na tátově pracovním stole. Ale nic jsem tam nenašla.
Tak přemýšlej… Nervózně jsem poklepávala nohou o zem. Maryllin…na něco přijít musíš…
Jakmile jsem se zabývala svými myšlenkami, moje nohy šly dozadu a já narazila do velké prosklené skříně. Měla jsem štěstí dvakrát. Za prvé, sklo se nerozbilo, takže žádné katastrofální následky. A za druhé... Na hlavu mi spadl nějaký předmět a pak zacinkal o podlahu. S nadáváním jsem si třela bolestivé místo. Ale zajímalo mě, co mi spadlo na hlavu, a tak jsem se sklonila a těkala očim po podlaze. Nakonec jsem to našla. Byl to malý klíček.
Klíček! zajásala jsem v duchu. Určitě to musí mít nějaký význam. Přišlo mi divné, proč si táta nějaký klíček schovává na skříni, když stejně ve všech zamykacích zásuvkách má jenom papíry týkající se práce a práce a práce…Nebo se pletu? Svírala jsem klíček tak silně, až se mi jeho ostré hrany zařezávaly do dlaně. Zvědavost mě donutila ho nakonec použít. Zkoušela jsem všechny zámky, až v jedné úplně dole klíček cvakl. Bylo tam několik dopisů a- a já na nic nečekala a čapla jsem po nich.
Nedočkavě jsem otevřela jeden z nich bez adresy. Bingo!
Vykulila jsem oči. Všechna písmena byla nalepená z novin! Výhrůžný dopis! Já to věděla!
Rychle jsem přelítla text očima. Stálo tam…


Otázečky xD xP:

  • Byla reakce Marylliny mámy přehnaná (když přišla její dcera domů pozdě atd)?
  • Kde byl podle vás Maryllin táta?
  • Co stálo v dopise? (zhruba) xD
  • Co se vám nelíbí v tomto díle?
Díky a ppp

Lady Letty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Any* Any* | Web | 22. dubna 2009 v 21:31 | Reagovat

# no v celku jo, ale ani se ji nedivím, když nevěděla kde byla...
# možná unesen :D
# že mají něco zaplatit? já newim :D
# nic se mi nelíbí :D

2 Lady Letty(webmaster) Lady Letty(webmaster) | 23. dubna 2009 v 16:07 | Reagovat

Any*--> nic se ti nelíbí jo? xDDDD (vím jak to myslíš x)..)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Layout: © Lady Letty