Karamela-14.kapitola-NO TOHLE!

26. dubna 2009 v 17:58 | Lady Letty |  --->Karamela
Trochu divnej název, že jo? Ale to je jedno, hlavně ať se vám 14 dílek líbí.
Původně jsem sem chtěla díl Karamely hodit včera, ale nějak na to nevyzbyl čas.
No ale to už je jedno.
Pěkné čtení ♥
Klik. c.č





Pokud NedÁte dne 4.5. do telEfonní buDky paPÍrnictví na StrAnGe Square
100 TISÍC, stAne se vám něco HROzného!

ANONym •○•

Příšerně jsem se lekla. Ani nevím proč. Musela jsem se opřít o tátův stůl a znovu a znovu číst text, který tam nalepil ANONym. Vzpomněla jsem si přitom na všechny ty kriminální seriály, kde přijde podobný vyděračský dopis…Jenže co jsem teď měla dělat? Vrátit se do postele a usnout?
Najednou jsem zaslechla skřípaní schodů. Máma! Bleskurychle jsem hodila dopis na místo, kolenem zavřela šuplík a zhasla lampičku. Protáhla jsem se dveřmi pracovny a stihla tiše doběhnout do kuchyně, abych popadla sklenici s vodou.
"Maryllin? Co tady děláš?"
"Šla-šla jsem se napít," vysvětlila jsem.
"Aha," usmála se máma a otevřela ledničku, která na tmavou kuchyni vrhla až oslňující světlo. "Já zase dostala hlad."
Chvíli jsme tam tak hodovaly-já upíjela, máma si pochutnávala na nějakém jogurtu-a pak si máma povzdychla.
"Ještě není doma?" zeptala jsem se hloupě, protože jsem přece znala odpověď. Bylo až moc optimistické věřit, že táta už dávno pochrupuje v ložnici.
"Ne," řekla máma a závoj medových vlasů jí zakryl obličej a tím pádem, odhalil její světlý krk. Pak vyškrábla poslední zbytky jogurtu, vše uklidila a s vážným výrazem se na mě podívala.
"Myslím, že už bychom měly jít spát. Hlavně ty, především.Jsi přece školou povinná, pokud vím."
Protočila jsem panenky a máma se rozesmála.
"Neřekla jsem doufám něco špatně, že ne?" smála se.
"Vůbec ne," zazubila jsem se na ní a odebrala jsem se do svého pokoje.
Když už si máma myslela, že spím, vklouzla do pokoje a dala mi pusu na tvář.
Ještě před tím než zavřela dveře, povzdychla si.

Jako každé ráno se mi vůbec nechtělo vstávat. Protivilo se mi opustit postel a ještě víc se mi protivilo jít do školy.
Ale jakmile se probraly všechny moje smysly, zarazila jsem se. Nezdá se mi snad ta překrásná vůně vaflí?! Vymotala jsem se z peřiny a pospíchala rychle do přízemí, abych zjistila, kdo že je tohle ráno doma.
"Dobré ráno!" zdravila mě máma.
"Čau," odpověděla jsem jí udiveně. "Co tady děláš?"
"Dělám ti snídani," oznámila máma a na talíř naložila dvě vafle s pořádnou dávkou čokolády a marmelády. K tomu mi na stůl přichystala ještě černý čaj a popřála mi dobrou chuť.
"Co tady teda děláš?" zkusila jsem to podruhé, zatímco se moje čichové buňky mohly zbláznit.
"Dneska jdu do práce dýl." Usrkla svoji kávu a usmála se na mě. "Ale stejnak přijdu dneska dřív."
Zakousla jsem se do vafle s čokoládou a pochvalně zamlaskala.
"Víš, myslela jsem si, že bychom si mohly dneska udělat hezkej den," pokračovala máma. To byl další šok.
"Víš, zajít na pohár a cournout se po obchodech, co ty na to?"
"T-je-senzač-í," mluvila jsem s plnou pusou.
"Mimochodem, zlato," pronesla pak máma. "Proč pořád nosíš do školy růžový věci? Přece máš spoustu jinejch pěknejch věcí, ne?"
Málem mi zaskočila sousto. Rychle jsem polkla a zvažovala možnosti, jak zareagovat. Nakonec jsem se z toho nějak vyvlíkla.
"Já-já si ještě musím vyčistit zuby a tak," řekla jsem a vstala od stolu, přičemž jsem vrhla lítostivý pohled na nedojedené vafle. Ale nešlo to jinak.
Zdrhla jsem do koupelny, kde jsem provedla "ranní očistu" a pak dlouho postávala před svým šatníkem. Když si vezmu něco růžového, máma se bude dožadovat odpovědi. Co bych jí asi tak řekla? Promiň mami, ale Samantha mě k tomu nutí..?!
Tak dobře, varianta B, budu to nějak muset vysvětlit Samantě.
Nakonec jsem se oblíkla do bílého topu a džín. Bílou přece nic nezkazím…řeknu Samantě, že…Co jí sakra řeknu?
Máma se tvářila trošičku překvapeně, když jsem se neoblíkla jako panenka Barbie, ale nic mi neříkala. Rozloučila jsem se, že už musím a že se uvidíme po škole. Koneckonců, na naší páteční "dámskou" jízdu jsem se těšila.
Otázky na tátu vytlačily pro změnu myšlenky na Samanthu. Vhodnou výmluvu jsem vymýšlela celou cestu do školy, ale na nic jsem nepřišla. Když jsem pak stanula před hlavní bránou školy a uviděla Samanthu, postávající před školou! Rozbušilo se mi srdce. Co když čeká na mě, aby mi mohla pěkně vypleskat za moje oblečení?!
Prosímtě, nebuď paranoidní, řekla jsem si. Prostě půjdu jako by nic. Ale než jsem vůbec stačila naladit sebevědomou chůzi, spatřila jsem Lucy a Adrianu, jak se blíží k Samantě.
Zavěsily se do sebe a šly do školy. Nestála jsem jim ani za počkání.
Ale bylo mi to už jedno. Najednou jsem měla na Samanthu takový vztek, že mi sebejistota vylítla až k nadprůměrným hodnotám.
Vkráčela jsem do třídy houpavým krokem a jako by nic si sedla do lavice. Samantě jsem nestála ani za pozdrav. Zase se bavila s těmi nánami. Teda, ne že by ona nána nebyla.
"Cože? Děláš si srandu?" slyšela jsem Lucyin pištivý hlas.
"Ne. A on řek, jestli, když jsem taková kočka, bych nechtěla jít na rande," prohlásila pyšným hlasem Samantha.
"To snad nééé"!" ječely nadšeně Lucy a Adriana.
Přestala jsem je poslouchat a zmateně se rozhlédla. Kde je Kleo?
Nemusela jsem však čekat dlouho. Celá třída ztichla, když se objevila mezi dveřmi.
Opět měla na sobě oblečení á la šedá myška. Viděla jsem, jak zrudla pod tíhou pohledů ostatních.
"Čau, Allenová," přimhouřila jízlivě oči Samantha. "Máš zase nějakou knížku?"
Rozesmála se. Už jsem si myslela, že se zase k něčemu dalšímu schyluje, ale díkybohu se nic nestalo. Všichni se-zase díkybohu- začali bavit.
"Ahoj," šeptla jsem na Kleo a ona na mě mrkla.
Samntah si mě všimla, až když zazvonilo. Sjela mě opovržlivým pohledem a svezla se na židli.
První hodinu jsem měli literaturu. Vousatý učitel pořád něco žvatlal o poezii.

Co si to na sebe vzala?! Ten top je příšernej!

Přišel mi papírek od Samanthy. Přelítla jsem úhledný rukopis a chvíli se rozmýšlela, co jí odepsat. Nepřišla jsem na nic lepšího než:

Máma mi všechno dobrý oblečení hodila do pračky. "Je to špinavý, Maryll!" Znáš to.

Moc mě mrzelo, že jsem se musela vymlouvat zrovna na mámu.

Hm…Tak dobře. Nejdeš někam odpoledne?

Měla chuť jsem jí odepsat "S pitomejma krávami ven nechodím", ale smířila jsem se s diplomatickou odpovědí, v níž byla obsažena opět máma. Tentokrát jsem však nelhala.

Promiň, nemůžu. Dneska jedem s mámou do Dolphinu po obchodech a tak.

Samantha přejela jazykem svoje bělostné zuby a pak mi odepsala.

Hm, to newa. Stejně mám vlastně jinej program.



Tím byla naše papírková konverzace ukončena.


A otázečky xD

  • Kdo podle vás naspal výhružný dopis- žena/muž? xD
  • V kterém díle se KONEČNĚ Maryllin a Samantha podle vás "rozkmotří"?
  • Dojde k dalšímu incidentu (viz Kleina roztržená knih atp) s Kleou?
  • Ohodnotťe od 1 do 5, popřípadě mi prosím vás upřímně napište nějaké ty chybičky na příběhu.
Díky

Lady Letty


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa


Komentáře

1 Any* Any* | Web | 26. dubna 2009 v 18:45 | Reagovat

1. muž
2. snad co nejdřív =D tipuju asi 16.-17.díl
3. asi jo
4. 1

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Layout: © Lady Letty