Karamela-8.kapitola-PODIVNOSTI

12. dubna 2009 v 17:41 | Lady Letty |  --->Karamela
Je tu další díleček Karamely, tak přeju hezké čtení ♥
Klik c.č.




Po odpoledním courání se Sam jsem vyrazila domů. Hodiny na věži ukazovaly šest hodin, když jsem vyšla z náměstí.
Přešla jsem několik ulic a ocitla se ve čtvrti, kde bydlím. Náš domeček se žlutou fasádou svítil mezi všemi úplně nejvíc.
"Čau Maryl!"
Otočila jsem se, a spatřila Geryho. Táhl několik psů (nebo spíš oni táhli jeho) seřazených podle velikosti. Byl na něj pohled k popukání.
"Ahoj, Gery," usmála jsem se, protože ta situace vypadala směšně. Gery si to ale vyložil jinak a trochu zčervenal.
"J-Jak je?"
Jeho tváře připomínaly pivoňky v rozkvětu. Donutilo mě to k dalšímu úsměvu, kterým jsem maskovala zadržovaný smích.
"Dobrý," odpověděla jsem. "A ty?"
"T-taky dobrý." Nervózně si prohrábl hnědé chmýří na hlavě a snažil se usmát. Najednou však jeho úsměv ztvrdl.
Jeden z jeho psů mu počůral nohu. Teď už jsem to nevydržela a rozesmála jsem se jako smyslů zbavená. Lítostivě jsem se zadívala na Geryho, kterému zřejmě bylo fakt trapně.
Když jsem se trochu uklidnila, mávla jsem rukou.
"Z toho si nic nedělej, to se vypere," podotkla jsem s dalším uchechtnutím. Chudáček Gery. Asi se cítil vážně hrozně.
Rozloučila jsem se a spěchala domů. Za sebou jsem ještě zaslechla tichý Geryho hlas.
"Rexi, tohle nesmíš. Nemůžeš mi přece jen tak počůrat nohu, když se bavím s Maryl, rozumíš?!!"
Nemohla jsem to vydržet a vyprskla jsem smíchy znovu. Byl to takový ten uvolňující smích, co z vás aspoň n maličkou chvíli odplaví všechny starosti.
Další starost s velkým S mě ovšem čekala doma.

Za záclonou s květovaným vzorem svítila stolní lampička. Poznala jsem obrys mamky a taťky, oba však divoce rozhazovali rukama a viditelně gestikulovali. Jejich hlasy se linuly ze dveří stále blíž. Přiblížila jsem se ke vchodu a napnula uši jako netopýr.
"…žádná starost?! Děláš si srandu?" Mamčin hlas zněl opravdu rozčileně.
"Ne, žádnou srandu si nedělám. Katrin, vážně si myslíš, že bych to zfalšoval?!" Vůbec jsem tomu nerozuměla.
"Poslouchej mě. Jestli to nevyřešíš, a to hned, jdu na policii." Policie? Co to má znamenat?
"Katrin, neblázni. Je to nějaký ubohý vtípek."
"Já že blázním? Já?! Víš co, až…." Mamka ztišila hlas, takže jsem dokončení věty neslyšela.
"Katrin, prosím tě, uklidni se."
"Já jsem úplně klidná! ÚPLNĚ klidná!" křičela mamka. A sakra. Kroky se přiblížily. Uskočila jsem za stěnu domu. Ze dveří vyšla mamka. Vypadala hrozně rozzlobeně a rozčíleně, medové vlasy jí vlály kolem hlavy jako nějaká šála.
Co se stalo?! Vůbec jsem to nechápala. Měla jsem jít dovnitř a tvrdit, že se nic nestalo?!
Nemohla jsem tady stát přece věčně.
Chvíli jsem čekala. Potom jsem se tichounce vrátila na chodník a opakovala "scénu" znova.
Prošla jsem zahradou a jako by nic šla domů. Jak jednoduché. Nikdo nic nepoznal.
"Ahoj tati," zašveholila jsem.
"Ahoj zlato," řekl. Znělo to hrozně divně a smutně, jako by tátu něco trápilo.
Celý večer mi vrtala hlavou ta jejich hádka, dumala jsem a fantazírovala. Musela jsem si ovšem udělat úkoly, což byl další problém. Angličtině jsem moc nerozuměla, a matika mi vůbec nešla. Jediné, s čím jsem si věděla rady byla čeština, jednoduchoučké cvičení na pravopis. Ostatní úkoly jsem složila do tašky, že si je zítra opíšu od Samanty.
Když jsem si na ní vzpomněla, měla jsem smíšené pocity.
Všechno to přemýšlení na podivnou hádkou rodičů, nad Samantou a dnešním incidentem s Kleo a nad úkoly mě tak unavilo, že jsem se navečeřela a šla si lehnout.
Ale neusnula jsem, a tak jsem si uprostřed půlnoci rozsvítila lampičku a bloumala po pokoji.
Z police jsem vytáhla můj deník a prolistovala ho.Poslední zápis byl z minulého roku:

11.4.

Dneska jsme byly s mamkou nakupovat. Bylo to skvělé, koupila jsem si takové krásné modré tričko. I mamka říkala že mi moc sluší. Potom jsme byly v té skvělé kavárně na rohu. Mohla jsem si dát caffe latte a čokoládový dort.
Už je dost pozdě musím jít spát.

To byla ještě doba bezstarostnosti, pomyslela jsem si a zaklapla deník.
Potom jsem zhasla lampičku a konečně se ponořila do osvobozujícího spánku.


A otázky nakonec =o)

  • Jaký je váš názor na Geryho? xD
  • Co si myslíte o té podivné hádce rodičů? Co to mělo podle vás znamenat?
  • Jaká část příběhu se vám líbí nejvíc?
Díky

Lady Letty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Floess Floess | Web | 12. dubna 2009 v 19:00 | Reagovat

Zabouchlej do Mary :D... Chudák...
Nevím možná jim odšel vyhrůžnej dopis:D
Vše dohromady se mi líbilo:)

2 Simush Simush | Web | 12. dubna 2009 v 21:09 | Reagovat

No podla mna je Gery ako hovorí prvý koment do Mary :) hih
Nefiem co to moze byt nieco veeeelmo dolezite :) hh
Všeckoooo

3 Annee Annee | 13. dubna 2009 v 13:53 | Reagovat

asi se do níí zabouch xD to druhé fakt nevím honem další dílek :

4 :.:.:Niekto:.:.: :.:.:Niekto:.:.: | 13. dubna 2009 v 14:17 | Reagovat

Super, máš talent!Kdyby jsi vydala nějakou knížku, nezapomeň nás tady informovat xD

5 Lady Letty(webmaster) Lady Letty(webmaster) | 13. dubna 2009 v 14:20 | Reagovat

:.:.:Niekto:.:.: --> Dobře, nezapomenu xD
Ale děláte si vážně naděje xDD No ale to je jedno, já toho vydavatele nějak podplatím xDDDD

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Layout: © Lady Letty