Karamela-17.kapitola-NEZNÁMÁ/Ý

17. května 2009 v 15:01 | Lady Letty |  --->Karamela
Po dlouhé době zase Karamela x) Hurá xD
Krásné čtení!




"Vrátíme se večer, zlato," řekla máma a lípla mě na tvář.
"Nezapomeň si ohřát večeři," připomněl mi táta, přičemž mu čupřina zlatohnědých vlasů spadla přes oči. Rozesmála jsem se.
"Co je?" ptali se udiveně. Mávla jsem rukou a ukořistila na proutěné misce červené jablko.
Stáli jsme v kuchyni a moji rodiče, kteří se chystali udělat si soukromý den, mi věnovali až příliš přehnanou péči skládající se z příkazů, rozkazů, zákazů a nákazů.
"Děláte, jak kdyby mi byli čtyři," protočila jsem panenky.
"Kdyby ti byli čtyři, rozhodně bychom tě doma samotnou nenechali," prohlásila láskyplně máma. Znovu jsem dala oči v sloup, ale usmívala jsem se.
"Tak ahoj, Maryll," loučili se se mnou už nejmíň po desáté.
"Čau."
Když se za nimi zabouchly dveře, opřela jsem se o kuchyňskou linku a kousajíc sladké jablko jsem přemýšlela, co budu celý den dělat. Pros ostatní by to bylo výhodné, že jsou rodiče pryč, ale mě tohle připadalo jako stereotyp-rodiče byli normálně pořád. Měli by se mnou strávit víc času, pomyslela jsem si. Ale dneska jsem jim to odpustila. Ráno mi máma sdělila, že se potřebují tak trochu usmířit a podobně. Její ruměnec na tváři mě dostatečně obměkčil. Byla jsem docela pobavená nad tím, jak se mě žádají o dovolení-jako bych já byla rodič a oni dva teenageři. I když se tak někdy chovají. Občas zůstávám v podivu nad tím, že jejich vztah ještě neochladl, jako v jiných manželstvích. Možná je to dobře.
Zamlaskala jsem a hodila ohryzek do koše. Venku bylo docela hezky, a tak jsem se rozhodla, že si pod stromem roztáhnu deku a budu si číst. Prostě pohodový den.
Vytáhla jsem jakousi kostkatou deku a z poličky v mém pokoji vzala namátkou jednu z mých nejoblíbenějších knížek.
Jakmile jsem vkročila na naši velkou zahradu, nasála jsem vůni tulipánů, které kvetly u sousedů. U nás by se žádné kytky neudržely, rodiče by si zřejmě nenašli čas pro to, aby se o ně starali.A tak oplocenou plochu pokrývá jenom zelená tráva, chodníček vedoucí k domu a velký strom, který v parných dnech poskytuje dostatek stínu. Právě do něj sem se uvelebila.
Odkopla jsem boty,opřela se o strom a chvíli si užívala tepla. Ve čtvrti byl kupodivu klid.
Můj klid však netrval dlouho.
"Ahoj!"
Zvedla jsem oči a spatřila ho, jak se opírá o plot.
"Ahoj," opětovala jsem mu pozdrav.
"Jak je?" začal jako vždycky.
"Dobrý," řekla jsem a otevřela knížku. Dneska jsem neměla na Geryho náladu, dneska jsem si chtělo udělat jenom čistě můj den. Ale Gery-samozřejmě- se nenechal odbýt tak snadno.
"Co čteš?" zeptal se a já postřehla v jeho hlase náznak zájmu.
"Vránu."
"To neznám," zavrtěl zklamaně hlavou.
Pokrčila jsem rameny a snažila se začíst, ale ve skutečnosti jsem jenom přelítavala řádky očima nevnímajíc text. Znervózňovala mě přítomnost jakéhokoli člověka, který na mě upíral laserový pohled. Mezi tyto typy patřil i Gery.
"No a od koho to je?" snažil se dál konverzovat.
"Od Lisy Mckeinové," odpověděla jsem stroze a sledovala ho, jak s křečovitým výrazem pozoruje moje lhostejné počínání ve stylu Běž pryč!
Dokonce mi ho začínalo být líto.
"Nechceš jít k nám?" vypálil znenadání,až jsem sebou cukla. Gery, Gery. Jsi nepoučitelný, pomyslela jsem si. Ale jedna část mozku mu nechtěla zkazit radost, a tak jsem nakonec souhlasila.
Stačilo jenom projít naší zahradou a zatočit do jejich zahrady, která byla skoro ve stejném stavu jako ta naše. Tady by sice rostlinám nechyběla starostlivost paní Neilové nebo pana Neila, zato by všechna květinová okrasa zanikala pod tlapami pěti psů. Jakmile jsem vstoupila, hned ke mně přiběhli, očuchávali, štěkali, skákali a dováděli tak, až je musel Gery okřiknout.
"Chceš jít dál?" řekl a nervózně si pročísl svou čupřinu. Jeho barva se z lososové střídala přes pivoňkovou na červeně semaforovou. Opět mě to rozesmálo. Chvíli se na mě udiveně díval, jak se svíjím a pak neznatelně pokrčil rameny. Následovala jsem ho, ale než jsme vešli do domu, uslyšela jsem kroky. Rozléhaly se po ztichlé čtvrti tak zřetelně, že jsem se musela otočit.
Kolem naší branky šel nějaký člověk, zahalený v dlouhém béžovém kabátě a klobouku, ačkoliv bylo tak dvacet pět stupňů. Viděla jsem jenom jeho zelené oči, které ostražitě sledovaly okolí. Potom ta osoba cosi vytáhla zpod kabátu a strčila to do naší schránky-zřejmě nějaký dopis. Měla jsem, co dělat, abych se udržela v klidu.
Sotva neznámá/ý zmizel za rohem, rozběhla jsem se k naší schránce, Gery za mnou. On/ona si nás určitě nevšiml/a. Nedočkavě jsem vytáhla bílou obálku a roztrhla ji. Očekávala jsem to.


Otázky xD
  • Myslíte si, že se Geryho vztah k Maryll bude nějak rozvíjet?
  • Kdo to byl, ten neznámý člověk?
  • Co v dopise stálo?
Děkujíí xD

Lady Letty
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Neela Neela | Web | 17. května 2009 v 18:51 | Reagovat

pěknýý x)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Layout: © Lady Letty