Svit Magie-8.kapitola-ZAČÁTEK VÝPRAVY

23. prosince 2009 v 16:56 | Lady Letty |  ---> Svit Magie
Vánoční vydání Svitu Magie je vlastně takový můj dárek pro vás. Co vám taky jiného můžu dát? x)
No, tak si tenhle (trochu kratší) díl užívejte a čtěte. Možná vás to nebude bavit, protože tahle kapitola je spíš nepodstatná, ale doufám, že aspoň do toho textu juknete.
Děkuju x)


Ráno mě budila Moel, poměrně rozrušená.
"Vstávej, ospalkyně." Zamručela jsem a vystrčila hlavu zpod peřiny.
"Už? Není nějak brzo?" zívla jsem.
"To ty nemůžeš vědět," ušklíbla se a vypadalo to jako výsměch. Povzdechla jsem si a vylezla z postele. Spala jsem v džínech, takže jsem teď na zádech měla červené otlačeniny.
"Hmmm. Musíme se taky postarat, abys měla čistý oblečení," všimla si Moel. "Na tvoje potřeby jsme nějak pozapomněli."
Pokrčila jsem rameny a jako vždycky jsem ji následovala dlouhými chodbami a spoustou dveří.
"Takže co se děje?" zjišťovala jsem.
"Předpokládala jsem, že ti to dojde. Dneska vyrážíme!"
"Cože? Už dneska? Myslela jsem, že to Axius ještě potřebuje s ostatníma probrat a tak."
"Už to probral," řekla.
Mlčela jsem, abych si to mohla srovnat v hlavě. Co jsem si vlastně myslela? Že se vydáme zachraňovat lidi třeba až za půl roku?
"Letitio. Kde je Pán?" Zvedla jsem hlavu, abych zjistila, na koho Moel mluví. U zdi jsem spatřila vysokou, neuvěřitelně štíhlou ženu. Oválný protáhlý obličej jí rámovaly hnědé vlasy do půli zad. Měla zelené oči jako já, ale o něco tmavší odstín-takový, jaký jsem ještě nikdy neviděla. Její štíhlou postavu zakryla splývavými šaty odstínů modré. Mou největší pozornost však přitáhla její křídla. Podobala se vážčím-byly to dva páry průsvitných křídel s výraznou žilnatinou. Užasle jsem pozorovala, jak jimi žena třepetá.
"Myslím, že je uvnitř. Potřebujete něco?" zeptala se veselým zvonivým hlasem.
"Jeho," řekla Moel, pohoršená nad tím, že to žena nepochopila. Nevěděla jsem, jestli jí mám říkat víla nebo elfka.
"No jistě. Ale myslela jsem, jestli nepotřebujete ještě něco jiného." Teď se spíš dívala na mě. Cítila jsem, že mě její bystré oči zkoumají.
"Vlastně bych," odkašlala jsem si.
"Ano?" usmála se Letitia mile.
Ale v tu chvíli vyšel ze dveří Axius. Byl stále ještě otočený do místnosti a mumlal. Málem do mě vrazil.
"Proč se mi plet-" zarazil se, když si uvědomil, kdo jsme. "Výborně! Copak jsem ti, Moel, neříkal, že máte počkat? Ne se za mnou pořád vláčet?" Vypadalo to, že zuří. Zamračeně odsupěl pryč.
"Ech," dostala jsem ze sebe jen.
"Je rozčílený, protože věci nevychází podle plánu," shrnula to Moel. Letitia ke mně vyslala další úsměv, tentokrát povzbudivý. Vděčně jsem jí ho oplatila, i když mi nemohla pomoct. Myslela jsem si, že jsem za celou situaci zodpovědná já. To já můžu za to, že plán se nedaří. Že jsem se prozradila. Ale zároveň jsem se zlobila na Axiuse. Proč mě nepožádal, abych mu s něčím pomohla? Možná, že kdybych byla seznámená s celou věcí, přišla bych na nápravu. Jenže on se ani neobtěžoval-vytvářelo to dojem, že i přes ten včerejšek si stále myslí, že jsem malé neschopné děcko, co se nějakou hloupou náhodou (Paní Magie) stala Vůdcem. Myslel si, že bude Vůdcem on?
"Stelo, nech toho," okřikla mě Moel.
"Čeho?" překvapeně jsem se na ní podívala. Čte mi snad myšlenky?
"Není to kvůli tobě."
"Jak jsi to zase poznala?"
"Strašně krabatíš čelo," odhalila prostý důvod. Povolila jsem ho. Ale měla Moel pravdu? Sužována smíšenými pocity jsem se vlekla za Moel, která se dala do chodu.
"Letitio? Prosím, pojď s námi. Potřebuju sehnat na Stelu nějaké čisté oblečení."
"Samozřejmě," přikývla Letitia. "Jenom chviličku počkejte."
Sotva zmizela, neodolala jsem a vyslovila asi miliontou otázku.
"Co to je zač?"
"Anisopteria. Její pojmenování vzniklo z podobnosti vážce, ze skupiny šídel. Anisoptera jsou latinsky šídla. Anisopterie mají schopnost léčení. Dost nám pomáhají při doplňování Magické energie, když jsme zranění."
"Anisopteria? Aha. Šídlo," přikývla jsem zamyšleně. Co mě tady ještě čeká? Motýlí muži? Tiše jsem si povzdechla nad mým nejednoduchým osudem. Vsadila bych se, že se Moel ucechtla.
Když se anisopteria Letitia vrátila, nesla v ruce jakousi změť složeného oblečení. Následovali jsme ji do jedné z těch milionů místností, kde jej na posteli rozložila. Nevím, co jsem čekala, ale tohle to rozhodně nebylo. Překvapeně jsem zírala na ty nejúžasnější džíny, jež patřily do skupiny věcí, které jsem si nikdy nemohla dovolit. Prohlížela jsem si tričko s výstřihem do V v zelené barvě, která byla mou oblíbenou a také khaki kabát, kdyby mi byla zima.
"Necháme ti trochu soukromí. Počkáme na chodbě," řekla Moel a spolu Letitiou zmizela za dveřmi.
Objevila jsem, že tu mají místo sprchy takovou starodávnou vanu. Protože byla napuštěná, dala jsem na moji intuici a dovolila si se do ní ponořit. Bylo to příjemné.
Mohla jsem zase o samotě přemýšlet, aniž bych nemusela spát. Pravidelným rituálem se staly myšlenky na mámu. I když jsem věděla, že to asi není v mé moci, v duchu jsem jí posílala spoustu pozitivní energie. Ale ještě se kolem ní vyskytovali jiní, kteří tento úkol měli na starost. Doufala jsem, že se statečně drží.
Dále mě napadalo, jakou taktiku má vymyšlenou Axius. Možná, že žádnou nevymyslel, byl tak naštvaný. Rozhodně mě zajímalo, jestli budeme ničit všechny Vesmírné Strážce po celém světě? Nějak jsem tušila že ne. Bez toho, aby mi to někdo říkal, jsem si domyslela, že tím hlavním "spínačem" je Rikotalman. Samozřejmě. Když zničím jeho, můžeme zamávat i jeho kumpánům.
Byla pravda, že tyhle složité věci jsem si v hlavě dost zlehčovala, ale jinak to nešlo, protože bych se z toho jinak zbláznila.
Trošičku mě děsilo, že budu vést obrovskou armádě. Co když mě nebudou poslouchat? Třeba bych se z toho nějakým způsobem vykroutila-například bych mohla velitelství přenechat Axiusovi, hlavní autoritě. Jako Pán zřejmě zkušenosti nastřádal. Ale já, takový pulec? Slovo Vůdce se ke mně významově nehodilo.Na druhou stranu, tvorové, co jsem dosud poznala na mě byli milí. V nejlepším budou milí úplně všichni a budou mít pro mě pochopení-a můj problém se vyřešil.
Horká koupel mi umožnila aspoň chvíli relaxovat. O samotě jsem vnímala jemné šplouchání vody a nasávala páru. Nebýt mých povinností, asi bych tu strávila celý den. Ztrácela jsem pojem o čase už hodně dlouho-nedokázala jsem odhadnout, jak dlouho ve vaně už ležím. Provinile jsem se koukla ke dveřím, za nimiž čekala Letitia a Moel.
Nakonec jsem se přeci jenom přinutila vylézt z vany a osušit se do připraveného ručníku. Připadalo mi, že mě všichni tak obskakují, až jsem z toho rozpačitěla. Převlékla jsem se do oblečení, které přinesla Letitia a mžikla jsem pohledem do velkého nástěnného zrcadla. Na to, kolik jsem toho v posledních dnech prožila, jsem vypadala celkem dobře. Černé kruhy pod očima se zatím nekonaly, ale byla jsem si jistá, že to ještě přijde. Kolik bezesných nocí mě asi čeká?
Tričko mi padlo akorát. Stejně tak kabát. Nezabývala jsem se tím, jak asi mohli zjistit mou velikost a raději jsem si zběžně pročísla vlasy rukou (každodenní zvyk, když zrovna poblíž neležel hřeben) a potom složila své špinavé oblečení do zeleného koše vedle vany. Učinila jsem tak zase podle mé intuice. Pak jsem se vydala na chodbu.
Letitia a Moel se právě bavili tichými hlasy, ale nezaslechla jsem, o čem. Jakmile jsem k nim došla, zmlkli. Nervózně jsem se usmála.
"Ahoj, Stelo. Tak jaká byla koupel?" zamrkala na mě lišácky Moel.
"Báječná," přiznala jsem pravdivě a dala jsem si pozor, abych nezrudla.
"Výborně. Musíme jít do hlavní haly. Všichni se tam mají shromáždit."
Kráčeli jsme s anisopteriou mlčky za ní. Stále jsem po Letitie pokukovala. Šla s hlavou zdviženou. Přemítala jsem, jestli jí křídla slouží i k létání. Pravděpodobně by její štíhlounkou postavu unesla.
Hlavní halu jsem si pamatovala z mého prvního přenosu sem. Stejně jako tenkrát se tu tísnilo spoustu prapodivných, podivných a zvláštních tvorů postávajících ve skupinkách podle druhu. Panoval tady ruch složený ze šumění jejich hlasů. Slyšela jsem různé štěbetání-od těch nejvyšších tónů jako nejjemnější strunky až po hluboké bručení jako medvěd.
"Kde je Pán? Kdy přijde?" ptal se někdo sopránem.
"Mohu pro vás ještě něco udělat?" ozvala se Letitia. "Vůdče?" Uklonila se. Tentokrát jsem zčervenala jako rajče, rozpaky.
"Ne, děkujeme," pokývla jí za mě Moel. Letitia se znovu uklonila a zmizela, aby se zařadila ke své skupině.
"Je ti něco, Stelo?" obrátila se ke mně kočka.
"To jak se mi uklonila…" snažila jsem se vysvětlit, "to nemuselo být…já…" Moel se pobaveně ušklíbla.
"Budeš si muset zvyknout. Jsi Vůdce. Všichni před tebou musí mít úctu. Teda, ne že já bych jí měla přebytek," uchechtla se.
"Ale…Klanění není nic pro mě," prohlásila jsem.
"Ty jsi fakt divná. Kdyby se klaněli mě," snila si Moel.
"Tak co? K ničemu to není. Ale ty jsi vlastně jiná povaha."
"To asi jo. Mám na to jiný pohled." Protože už jí nebavilo postávat mezi nohama ostatních a patřit mezi ty nejmenší a nikam nevidět, propletla se davem a vyskočila na vyvýšeninu na konci místnosti.
Rychle jsem se vydala za ní. Mnozí mě ale vůbec nechtěli uhnout.
"Kam jdeš? Zařaď se!" křičeli na mě ze všech stran. Jenže já si dál prorážela cestu nohama, rukama, lokty a rameny. Kličkovala jsem mezi různými tvory a tvorečky. Postřehla jsem skupinu, kde postávala Letitia. O kousek dál poletovalo stádo malých žen a mužů, také s křídly na zádech. Z cesty se mi pokorně uhýbali stvoření se šupinatou kůži, kam patřil Ka-Sim a stíny s červenýma očima. Snažila jsem se ušetřit svou psychiku tím, že jsem se do nich raději nedívala. Narazila jsem i na skřety, se nimiž jsem se setkala po druhém přenosu. Zamračeně se na mě dívali, proto jsem trochu zrudla. V rohu místnosti, naproti od Moel, seděla v tureckém sedu nějaká žena. Na pravidelné intervaly zavírala svoje laní oči. Havraní vlasy jí spadaly na ramena a splývaly s jejím světle oranžovým, antickým oděvem.
Málem jsem narazila do zdi, jak jsem ji zamyšleně pozorovala.
"Pozor!" upozornila mě Moel. "Kam se díváš?!"
"Nikam," odbyla jsem ji, jenomže marně. Okamžitě poznala, kam před chvílí směřoval můj pohled.
"Takže sis jí už stačila všimnout, co?" Mlčenlivě jsem pokrčila rameny.
"Jmenuje se Kayena," řekla, spokojená, že ukojí mou zvědavost. "Je to věštkyně." Rázem mi to došlo.
"Takže ona předpověděla…?"
"Ano, právě od ní jsme se dozvěděli, že přijdou."
"Ach," střelila jsem po ní znovu pohledem. Teď měla oči otevřené a na zlomek vteřiny mi připadalo, že se na mě podívala. Odvrátila jsem rychle zrak od jejího zjevu, nad nímž jako by se vznášela tajemná aura obklopující její věšteckou osobnost.

Očekávala jsem, že se během dneška ještě s někým seznámím, ale nakonec jsem proplouvala mezi ostatními anonymně. Trvalo celkem dlouho, než se Axius ukázal. Když vstoupil do místnosti, tvářil se stále zasmušile. Postavil se doprostřed veliké místnosti, čímž ztišil všechny zvuky.
"Dneškem, jak už tušíte, začíná naše výprava," začal. Vzrušení v místnosti bylo téměř hmatatelné.
"Jelikož byla prozrazena existence Vůdce,"-zaslechla jsem několik překvapených vzdechů- "museli jsme s radou změnit náš plán. Nebudeme postupovat jako jedna velká skupina, ale budeme se muset rozdělit na tři velké části a postupovat až k Rikotalmanově lodi, kde se všichni setkáme a kde se také, pokud se věci budou vyvíjet dobře, uskuteční Závěrečný boj." Pak mi gestem naznačil, abych k němu přistoupila.
"Vůdce bude patřit do druhé skupiny, v krajním případě se může přesouvat. Musíme zajistit, aby se mu během výpravy nic nestalo."
Odmlčel se a nechal ostatní, aby mě ještě zkoumali.
"První skupina bude začínat…"
Potom Axius trávil čas organizačními věcmi a už mi nevěnoval pozornost. Moel si vyprosila, že smí být v druhé části armády se mnou. Pokoušela se Axiusovi pomoct a přiložit taky packu k dílu, ale zatvrzele ji odmítal. Radši dál nenaléhala vidouce jeho stín ve tváři. Já jsem se krčila v rohu a sledovala tu vřavu, kde jsem občas zahlédla Letitou nebo tajemnou věštkyni Kayenu.
"Moel, proč se vlastně nepřeneseme rovnou k jeho lodi?" zeptala jsem se. Zamyšleně se na mě podívala.
"Taky mě to párkrát napadlo, ale všichni nemají bohužel schopnost přenosu a je hodně důležitý náš počet."
"Ale já bych se tam přenést mohla a…"
"Pokud si pamatuješ," přerušila mě, "co říkal Axius…Síla nás všech se musí spojit ve tebe…"
"To ano, ale jak dlouho tam budeme cestovat? Nezabijí mezitím další a další lidi? Jak dlouho to bude trvat?"
"Máme výchozí body, kde jsou možnosti přenosu. Ten strom a místnosti v Centru Magie-to všechno byla ta místa, odkud se lze přenášet. Na devadesát devět celých devadesát devět procent se nejde přenést odkudkoliv," vysvětlovala.
"A co těch nula celých jedenáct procent?"
"Co se ještě nestalo, může se stát. Třeba u tebe."
"Proč zase u mě?" Můj hlas zněl kapku rozhořčeně, přestože jsem nedokázala určit proč.
"Jsi první Vůdce-nemáme zkušenosti s jejich schopnostmi. Nevíme, jestli se mohou lišit, nebo jsou stejné. V podstatě jsi pro nás jedním velkým tajemstvím," pousmála se. Trpce jsem se zasmála.
"Radši bych byla, kdyby tohle všechno pro mě zůstalo velikým tajemstvím," prohlásila jsem.
Vtom jsem si všimla, jak se k nám blíží Axius v závěsu s Kayenou, která klopila oči do země. Zhluboka jsem se nadechla, připravena na další Axiusovy naštvané poznámky-ale nestalo se tak.
Byl akorát ve své chladné a vážné masce, na což jsem si už zvykla.
"Jsme rozděleni. Můžeme začít." Poslední větu trochu zhoupl do otázky.
"Ano," řekla jsem po kratší odmlce "Můžeme začít."
Tak jo. Jdeme na to, Stelo, řekla jsem si v duchu a napřímila se.
A tím skončila veškerá jistota, kterou jsem alespoň zčásti doposud měla.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Rickygag Rickygag | E-mail | Web | 25. července 2018 v 10:16 | Reagovat

На краях блока устанавливают особые замки, с помощью которых элементы соединяют друг с другом, чтобы получилась конструкция будущего дома. Принцип монтажа здания похож на детский конструктор. Производители предлагают элементы несъемной опалубки различных конфигураций и габаритов. Применяя их, http://builderbest.byethost7.com/ строители могут соорудить здание любой, даже самой непростой, архитектурной формы. Когда сборка блоков закончена, в пустоты помещается арматура, потом – производится заливка бетонной массы. Часто используется такая метода: в пустоты для заливки бетона сперва пропускают электрические провода, которые впоследствии оказываются в толще стены.

2 MarcusOxync MarcusOxync | E-mail | Web | Pátek v 13:59 | Reagovat

Картина и заглавие находится в зависимости от такого, какой продукт был применен в качестве начального (к его наименованию прибавляется приставка поли-). Ткани, произведенные из этих волокон имеют всевозможные торговые наименования (зачастую в всякой стране есть свое). Все они http://textile.wikidot.com/ разделяются на 2 гигантские группы: гетероцепные. Макромолекулы содержат атомы углерода и иных составляющих. К ним относятся полиамидные, полимерные и полиэфирные волокна; карбоцепные. Макромолекулы содержат лишь только атомы углерода. Все другие синтетические волокна.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Layout: © Lady Letty