Říjen 2010

Oděno do pochmurna

30. října 2010 v 20:18 | Lady Letty |  Kousek z mých úvah
Je sobota večer a když začínám psát další z těhle mých  výlevů", myšlenky se mi zase rozutečou do všech světových stran, takže nakonec ani nevím, co psát.
A takhle je to skoro se vším. Mám báječný nápad, sednu k obrazovce mého počítače, stisknu první písmenka na mé klávesnici a pink!-všechno je pryč.
Poslední dobou se mi nechce psát a tvořit vůbec nic. To je zlý. Možná to má souvislost se vším, co se teď poslední dobou odehrává-okolo, ve mně (viz předchozí článek). 
Pravděpodobně nemůžu psát taky proto, že kolem mě se pořád něco děje. Nechci mít  "mou počítačovou dílničku" v obýváku-ve středu všeho dění. Hlučí tu televize, hlasy členů rodiny, každý se míhá sem a tam, chtějí pořád vědět, co to píšu...a  tyhle věci mě vyvádí z rovnováhy. Nejde mi se soustředit. Prostě nejde. Chci klid, klid, klid; chci si zalézt do ulity ticha a zdržet se tam velmi dlouho.
A na druhou stranu chci někoho, komu bych moje trápení mohla říct, vyplakat se mu na rameni. Měla jsem někdy někoho takového? Možná že ještě pořád mám, ale jsme od sebe vzdáleni několik vesmírů daleko. Alespoň teď.
Jsem očividně idiot.
letty-letters.blog.cz
Taky začínám padat do depresí z toho, kolik lidí v AK (samozřejmě i mimo něj), je tak neuvěřitelně nadaných. Každý druhý píše, kreslí, fotí. Když se tak na to dívám, říkám si, má vůbec smysl být jedním z těch mnoha snílků a pisálků? Má vůbec smysl se snažit? Jo, měla by to být motivace, abych chtěla být lepší než jsem, dohnat ty ostatní. Ale ono to působí úplně naopak. Jak se vlastně můžu uplatnit mezi tolika jinými lidmi, kteří mají v podstatě stejný sen jako já?

Už bych s tím měla přestat. Kam se podělo moje typické smajlíkování? Když se tak dívám na to, co jsem dosud napsala, je mi z toho smutno. Je mi smutno ze sebe, že jsem najednou tak zahořklá. Naplněná žalem a trpkostí, která přetéká přes okraj. Chtěla bych se z toho zase rychle dostat, chtěla bych se zase smát, ale tak rychle to asi nepůjde. Škoda.
Dám vám jednu radu: Nepouštějte si při smutku pomalé písničky. Mě to někdy zláká, a pak mám pocit, že se zase propadám hlouběji a hlouběji do svých melancholických emocí. 

Sice je teprve třicátého, ale já už se děsím školy. Ne, není to kvůli učení ( no, i když taky), ale kvůli tomu, že opět budu muset předstírat...předstírat úsměv, to, jak jsem naprosto v pořádku. Třebaže mě uvnitř všechno bolí a toužím na své okolí zařvat: "Běžte do háje! Nechte mě být, copak nevidíte, jak mi je?" 
Doufejte, že se z téhle nálady vyspím...(?). 
A víte co? Spánek je užitečný-jedině v něm můžeme úplně zapomenout...

Na závěr se vám za tenhle článek omlouvám. Věřte, že jsem bojovala s tím, jestli ho nemám smazat. Nehodí se k mému novému designu-zelenému a pozitivnímu. Nerada vás jím otravuji.

Letty

A proč bych měla psát titulek?

29. října 2010 v 19:48 | Lady Letty |  Kousek z mých úvah
Je čas se sebrat a jít zase dál...
Možná, že ne právě teď.
Možná, že ještě bude chvíli trvat, než se úplně zvednu a opět budu pokračovat. Ale neztratila jsem naději. Možná, že ne vždycky ji vidíme a  ne vždycky víme, že opravdu přítomna je. Věřte však, že ano. I já jsem ji dokázala najít, alespoň malý plamínek víry v mém nitru. Doufám, že nikdy nezhasne.
A vůbec nevím, proč tenhle článek píšu. Je divnej. Pár mých myšlenek naházených na blog-a výsledek vypadá strašně. Ale co. Je to snad můj blog, ne? ;)
letty-letters.blog.cz
Zjistila jsem, že skoro nad vším strašně přemýšlím. Což sice někdy může být k dobru, ale většinou mi to přijde špatné. Jakýmsi způsobem mě to ničí. Zvlášť když se moje myšlenky zatoulají k čemukoliv smutnému, tak to sama se sebou probírám tak dlouho, dokud se necítím hrozně. Nemám ráda, když to na mě padne. 
Právě kvůli tomuhle mám ráda zimu a podzim. Nechápejte mě špatně, podzim je na jednu stranu kouzelné období, plné barev a inspirace. Na stranu druhou je to pro mě období temna. Asi to bude tím, jak se brzy stmívá. To ještě umocňuje moje negativní pocity. Mám prostě víc ráda jaro, léto, nemůžu si pomoct.
Někdy mě napadá, že když jsem byla mladší, všechno bylo...jednodušší, bezstarostnější. Poslední dobou si připadám osamělá. Nenaléhám na ostatní, aby mi dělali společnost-že bych v tomhle dělala chybu? Najednou na mě nemá nikdo čas. Všichni si zřejmě myslí, že si vystačím sama. Potřebuji někoho u sebe, ne jenom ty lidi přes Skype a podobně...
Takže se nořím do hudby, do knížek, do svých pochmurných myšlenek.

Tesklivé tóny noci
Hrané na struny temnoty
Slyšíš vlčí vytí? 

Asi bych měla tenhle článek ukončit. Je příliš zmatený. Taky pochybuji, že ho někdo bude číst.

Letty

Temnota

25. října 2010 v 17:59 | Lady Letty |  Drabble
Poslední dobou na blogu nejsem moc aktivní, ale snad mi to odpustíte. Nikdy jsem moc nebyla typ "přidávám každý den" případně "přidávám každý den, abych blog zaplnil".

Mám tu pro vás, nebo spíš pro slečnu Neelu, schované jedno drabble s názvem Temnota. Všimli jste si, jak mi zadáváte slova se tmou a temnotou? Ne že by mi to vadilo. ^^

Zadaná slova zněla: hlasy, roztrhnout, temnota, had
letty-letters.blog.cz

Svit Magie-20.kapitola-LOUČENÍ 2/2

21. října 2010 v 19:39 | Lady Letty |  ---> Svit Magie
Nemůžu tomu uvěřit.
Dopsala jsem to. Dopsala jsem to! ^^
A protože víte, že v každé knížce je taky nějaké poděkování na konec, i já bych chtěla poděkovat pár lidem.

Vlastně nejprve všem, kteří můj příběh četli nebo alespoň nějakou jeho část. Cením si toho. Jsem ráda za každý váš komentář, jenž jste přidali, ať už se vám to líbilo nebo ne. I kritika se cení (samozřejmě slušná). ;)
A potom jmenovitě dvěma lidem. První velký dík chci věnovat Martině. Díky za to, že jsi ochotně četla moje kapitoly (mnohdy předtím, než spatřily světlo blogu), povzbuzovala jsi mě, když jsem si nebyla jistá. Děkuju!
Druhý velký dík patří takové "patronce" mého příběhu, BAuu. Tvoje nadání je velký dar, který se opravdu hned tak nevidí, obdivuji tě. Tvoje ohlasy na mou povídku mě postrčilo k dalšímu psaní. Tvoje nadšení mi dávalo směr. Děkuji ti. 

Historický okamžik. Krásné a poslední čtení. 
Svit Magie-upoutávka

No sense

20. října 2010 v 19:29 | Lady Letty |  Kousek z mého života
Moji malí velcí snílci.
Nechápu, proč sem strkám fotku sebe, ale připadá mi, že tento hloupý a vůbec ne smysluplný článek nějak postrádá jiskru bez ilustrace. Jestli vás zaráží moje krátké rukávy, ujišťuji vás, že ta fotka je docela stará, nějak ze začátku září. 
letty-letters.blog.cz
Slečna Letty si dneska zůstala doma, protože jí chytla každoroční rýmo-bolesťohlavy-kašlo-chrapťo-nemoc. Co jsem z toho vypozorovala?
Výhody: *
  • Můžete spát, jak dlouho chcete a otrava z ranního vstávání se vás netýká
  • Nemusíte se tolik "zušlechťovat" půl hodiny před zrcadlem (platí hlavně pro část naší ženské populace)
  • Máte klid a ticho
  • Prohlášeni za nemocného vám přinese i jisté výhody v chování ostatních xP
  • Můžete si přečíst knížky a shlédnout filmy a dopřát si čas na věci, které plánujete už dlouho
Nevýhody:
  • Školou povinní se sice "ulejí" ze školy, ale já osobně nenávidím to dopisování
  • Pokud vaše nemoc není úplně zlá, můžete se po přečtení několika knížek a bloumání po bytě začít nudit
  • Nebo vám jeden den nepřipadá dost dlouhý na vyléčení
  • Připadáte si opravdu hrozně, když kašlete a kýcháte na všechny strany a pod vaší postelí se vrší miliony papírových kapesníčků
*Dodatek: Záleží na závažnosti vaší choroby :D

Přijdete taky na něco? ;)

Vaše Lady Letty,
píšící články postrádající smysl, ale příliš dobrou náladou na to, aby jí to vadilo. xD

Nameday

16. října 2010 v 20:20 | Lady Letty |  Kousek z mého života
Ahoj,
moji malí velcí snílci.
Je to jednou za život, krásně značené v kalendáři, co je to?
Informovanější čtenáři už asi tuší, že jsem měla včera svátek. Říkám si, jak to letos pěkně vyšlo. Pátek bláznů svátek, takže jsem vlastně "slavila" dvojitě. Protože blázen, to já jsem. xD Že se moje přezdívka v ničem nepodobá mému skutečnému jménu? No, už to tak prostě bude. xD 
Vlastně jsem nějak nepočítala, že si na mě někdo vzpomene. x) Ale nakonec jsem dostala od rodiny několik dortů z cukrárny (a protože jsem "sladkožrout", tak jsem byla šťastná ^^ xD) a dárek...který jste podle fotky určitě uhádli. x)
Ano, ano, Rozum a cit od Jane Austenové. V nádherném filmovém přebale ^^ s nádhernou vůní nově vytištěných stránek. Už jsem vám říkala, jak miluju vůni nových knížek? ^^
Nejspíš to napadlo mamku, protože jsem o tom pořád mluvila a taky jsme v Praze narazily na tuhle novou sérii s filmovými obaly a já jsem se nad tím tak rozplývala...xD  (A nejen nad tím, vždycky bych nejradši skoupila celou půlku knihkupectví xD). 

Fotka: Tím, že jsem to vlastně vypsala nahoře, nemám co říct. xD
letty-letters.blog.cz
Tohle je tak krátký článek, na rozdíl od těch mých obvyklých slohů! xD Asi totiž píšu souhrn za celou tu dobu.
Dneska jsem dočetla povinnou četbu, o níž jsem se zmiňovala...Pro připomenutí Romeo, Julie a tma. Nádherně psané.  Ale velmi smutné. Nechápu, jak...jak vlastně někdo mohl...přikázat, provádět takovou krutost...Pořád nechápu, k čemu jim/jemu to vlastně bylo...zabíjet tolik nevinných lidí... Děsí mě to.

Odbočila jsem od té veselé vlny, takže něco pozitivního na závěr. Třeba...písnička. Krásně pojmenovaná For a Pessimist, I´m Pretty Optimistic. Miluju Paramore! 

Mějte se sluníčkově.

Vaše Lady Letty

Kůň

16. října 2010 v 18:38 | Lady Letty
Ha, měla bych začít být trochu aktivní. xD Uhm. ^^
Takže se mi podařilo stvořit drabblátko pro slečnu .
A je to fakt divný. Zase to skončí dobře. xD Nemám horečku? xD

Zadaná slova zněla: noviny, kůň, čokoládová

Mám pocit, že by se to mělo jmenovat jinak, ale nic vhodného mě nenapadlo. Proto jen Kůň.
letty-letters.blog.cz

Autumn sky

13. října 2010 v 21:19 | Lady Letty |  Kousek z mého života
Ahoj,
moji malí velcí snílci.
To je tak, když se slečna Letty zatvrdí a je líná cokoliv napsat, nebo se alespoň ohlásit, že víceméně žije. xD Asi za to může ta zima-zamrzl mi mozek a nejsem schopná ze sebe dostat něco smysluplného...Tedy, ne že bych tu někdy psala aspoň na nějaké inteligentní úrovni. Ne, to já ne-všechno hned musím doplnit miliony smajlíků a poznámek, které vám asi lezou na nervy. xD
V pondělí jsme se tak trochu ulili, nebo spíš část z nás, z části přírodopisu a hudební výchovy. Šli jsme pomáhat naší bývalý učitelce na prvním stupni při nějaké soutěži pro její žáky. Říkala jsem si, že se vůbec nezměnila. xD No, nikdy jsem k ní nechovala kladný vztah (alespoň trochu), ne že by byla zlá, to vůbec ne. Jenom celých těch pět let na prvním stupni s ní mi přišlo takových neosobních. x) Ona je prostě zvláštní.
V té hloupé soutěži, která se konala ve čtvrtek, jsme tentýž den měli vyhlášení a naše družstvo skončilo na druhém místě. xD Dobrý, já vždycky čekám takovou katastrofu a ono nakonec nic. A to je takhle se mnou ve všem! xD Dostali jsme karamelovou čokoládu, kterou jsem směnila s M. za malinovou. Já nějak karamel s čokoládou nemusím, ale on říkal, že jeho mamce to bude chutnat. xD Ještě nám předali takový velký pytel bonbónů a ty nakonec nikdo moc nechtěl, i když pár jsem jich udala ve třídě. Sama jsem si vzala jenom jeden, s příchutí maracuji.  ^^ 
A taky jsem byla navečeru na zumbě. Prosím, nepouštějte tento článek. xD Já sama dobře vím, jak se některý dobrý věci zkazí tou přílišnou...zpopularizovaností, šílenstvím okolo toho. Nesnáším to, ale přesto jsem se nechala zlákat a šla jsem tam. Už jenom proto, že se tam vydaly i některé z mých kamarádek, do nichž bych to vůbec neřekla...x)) Ale vážně je to sranda a určitě pro každého, koho by to alespoň trochu bavilo. x) Nedá se říct, že bych to já až tak dokonale uměla, něco jsem nestíhala a občas jsem tápala v krocích...ale co se mi zdálo hlavní, užívala jsem si to. x) ^^ I přesto, že jsem stála vedle spolužačky, která to uměla úplně perfektně. No, moc jsem to však neřešila a nechala jsem se unést rytmem té hudby...Po prvních krocích jsem cítila svaly, o nichž jinak nemám ani ponětí a taky jsme v přestávkách mezi písničkami pili jak velbloudi. xD  Avšak zaujalo mě to, tak tam zkusím chodit. Sice jednou za čtrnáct dní (přeci jenom je to drahé), ale aspoň se budu mít na co těšit. x) 
Dneska mě trefili o těláku do čumáku (jak se to rýmuje! xD)! *stěžuje si* xD Na druhou stranu jim to nemám za zlé, msta za to, že jsem takový sportovní antitalent a při přehazované málokdy něco chytím...xD 
Od nové učitelky na češtinu jsme už dostali povinnou četbu, bylo na výběr z dvou knih a já jsem si zvolila Romeo, Julie a tma, což je z druhé světové války...Četla jsem Deník Anny Frankové a myslím, že i u tohohle si trošku popláču. Později snad o tom napíšu. x)
Kromě toho jsem teď rozečetla knížku Daň peklu, fantasy o dívce, která je ve skutečnosti magickým stvořením... Psané drsně a bez obalu, ale poutavě. x)
A nakonec jsem si půjčila mojí milovanou Jane Austenovou, tentokrát Romanci u moře. Doufám, že to bude zase tak milá a jemná knížka jako vždycky. Něco mi říká, že mě určitě nezklame.

Fotka:  Krásně modrá obloha, jeden z těch hezkých podzimních dnů...To jsme šli zrovna sbírat ořechy. x)

letty-letters.blog.cz
Tak jsem se tu vykecala-o škole, o knížkách...taková klasika. x)
A sem už zase nemám co psát!
A víte co? Je to vlastně jedno.

Mějte se sluníčkově.

Vaše Lady Letty

Croaker

9. října 2010 v 21:47 | Lady Letty |  Kousek z mého života
letty-letters.blog.cz
Ahoj,
moji malí velcí snílci.

Předem vás chci upozornit, že tento článek se čte na vlastní nebezpečí. Hrozí smrt nebo otrava nudou či usnutí na vaší klávesnici. xD
Dobře. Takže to by bylo. xD Pro ty odvážlivce, co se rozhodli číst dál, tu mám schovaných několik novinek z mého života.
Celý tenhle týden byl projektový. Nevím sice, kdo takovou hloupost vymyslel, každopádně nám to dalo aspoň "vyučování" do půl jedné. ^^ Do středy se dělaly nějaké věci na téma Ochrana přírody, a popravdě si myslím, že ani sami učitelé nevěděli, co by nás měli učit. xD Jelikož v pátek (tedy včera) byla v plánu přednáška o dravcích a sovách-o tom později-tak jsme se nějak pořád ochomýtali okolo těch ptáků. Kreslili jsme sovy, probírali sokolnictví nebo techniku letu ptáků. To poslední bylo nejzábavnější. x) Ostatně na fyziku máme strašně dobrého učitele, takže je s ním legrace vždycky. Kromě té látky jsme s ním skládali papírové vlaštovky a pouštěli je z prvního patra do haly. xD Moje vlaštovka se mi zřejmě nepovedla, poněvadž to zatočila do přední chodby-prakticky přistála -20 centimetrů od dráhy. xD No, to se dalo u mně čekat. Potom ta lepší část- venku jsme pouštěli "balónek štěstí". ^^ Neuvěřitelný, jak se z toho okamžitě stala černá tečka na obloze. x) 
Čtvrteční den se věnoval...(jak to jen nazvat?)...přírodovědné soutěži, takže celý druhý stupeň rozdělili na skupiny. Naštěstí ta moje nepatřila mezi ty nejhorší, lidi byli docela fajn. x) A když jsou fajn lidi, tak i ty jejich stanoviště se dají zvládnout s nadhledem. x) Vyhodnocení se dozvíme v pondělí, a já od toho vůbec nic nečekám, je mi to spíš jedno. xD

No, konečně se dostávám ke včerejšímu dni.
Ráno jsme chodili po třídách, kde nám několik lidí představovalo svoje zvířata. Roztomilý ^^ Abyste věděli, co přesně-krajtu královskou, leguána, dva pískomily, holuba a dvě krásný rozely ( kamarádčiny ^^).
__Ještě k tomu leguánovi: Kamarádka mi psala, že přišla domů a mamce řekla: "Já chci legouše!" A ona na to: "No...to víš, že jo. Lego ti budu kupovat. V devátý třídě!" Já jsem se musela asi pět minut smát. xD Doufám, že mě ten smích nepřejde, až mě bude chtít zabít za tohle zveřejnění...xD__
Dopoledne jsme zamířili na stadion, kde jsme měli tu přednášku o ptácích. Myslím, že za ty peníze to stálo. x) Naživo nám předváděli, jak loví...Bylo úžasný, když nad vámi létal živý orel. x) Taky dělali nějaký otázky o ceny a mezi nimi se nacházel i velký kalendář s krásnými fotkami. Naše třídní se na něj tak toužebně zahleděla a jako malá holčička prohlásila: "Jé, já ho chci!" Takže jsme jako hodná třída začali křičet správnou odpověď, abychom jí ho vyhráli. xD Pak kamarádka(ta samá, co přinesla rozely; ta měla tedy den ^^)vyhrála, že si může zkusit, aby jí přistál na ruku nějaký z těch ptáků. Všichni křičeli, ať na ni pošlou supa a ten "uvaděč" si z ní dělal srandu, že se může rozloučit s kamarády a že je dobře, že si zatím nepodala přihlášku na střední školu-bylo by jí to stejně jedno. A nakonec dostala takovou mírnou sovičku, sovu pálenou. ^^

Fotka: Pokud se nemýlím, tak je to sýček obecný. Pokud se mýlím..., je to jedno. xD Nejhezčí mi přijdou stejně ty oči. ^^

Víte, že už mě nějak nic nenapadá? Takže...
Mějte se krásně a skládejte básně.  ;)

Vaše Lady Letty

Hudba

6. října 2010 v 20:00 | Lady Letty |  Drabble
Tentokrát drabblátko pro Caddy. x) Pokusila jsem se o něco zasněnějšího, něžnějšího, přesto však tam možná trošinku je ten můj typický melancholický tón...

Zadaná slova zněla: neklid, změna, hudba, úsměv, voda

Příště je na řadě slečna , pak Neela, Martina a nakonec Nameless. x) (abyste věděli, jak dlouho ještě budete čekat...i když v mém případě to neví nikdo! xD)
letty-letters.blog.cz

Sunflower

4. října 2010 v 17:08 | Lady Letty |  Kousek z mého života
Ahoj,
moji malí velcí snílci.
Venku je pošmourno, připadá mi, jako by přes den někdo přehodil tmavý plášť;venku vládne už od rána takové šero, že to ve člověku vyvolává divnou náladu...Ještě do toho začít pršet...
Na druhou stranu to přináší příjemný pocit, když si můžete zalézt domů do tepla. Nejlépe pod peřinou s nějakou dobrou knížkou anebo jako já u svého blogu, kam si můžu vypsat ty největší hlouposti pod sluncem. x)) (A pak je vás nutím bezohledně číst. Jsem to já ale mrcha! xD)
Tohle podzimní počasí mi nezačalo zatím nějak zvlášť lézt na nervy-protože jsem díky několika lidem v mém životě šťastná a veselá. (oni ví) x)
Dneska jsem musela vracet vypůjčené mangy, konkrétně Kategorie: Stvůry 1 a Temné metro 3. Náplastí na můj smutek byly další "výpůjčky" a to Případy Kjóko Karasumy 1 a Padlý Měsíc. ^^  
Ach jo. Vážně, chudák moje kamarádka, takhle ji pořád otravovat. xD
Jsem prostě maniak. ^^

Další věcí, která mě teď napadá, je odchod naší učitelky na češtinu. Měli jsme ji jenom měsíc, ale byla hrozně dobrá. Docela se mi i po ní stýská. x) Naše třída se nakonec shodla, že jí koupíme dárek na rozloučenou, a tak jsem já a ještě další dvě spolužačky vyrazily do města. Docela nás tlačil čas, takže jsme splašeně lítaly od jednoho zlatnictví k druhému a nemohly si vybrat. xD Nejdřív jsme ani nevěděly, co přesně bychom rády koupily. Ale spolužačku nakonec napadla podkova pro štěstí. Nakonec jsme tedy koupily stříbrný řetízek s přívěskem malinké podkovičky a blýskavé pecky do uší. x) Ve městě jsme potkaly bývalou...spolužačku, která od nás taky před několika roky odešla. Ona...No, ta věc mě...mrzí.
V dětství jsme bývaly dobré kamarádky, dá se říct i možná nejlepší...ale když nás opustila, tak se všechno změnilo. Já se také změnila, ale ona podstatně víc...Město, v němž bydlí, není tak daleko, abychom se jednou za čas nemohly navštěvovat. To ne. Spíš...ani nechceme. Když k nám od té doby, kdy se odstěhovala, přijela poprvé...už to nebyla ta stará kamarádka. Prostě mi přišlo, jako by ji vystřídal někdo jiný...Věděla jsem, že i kdyby sem jezdila častěji, nemohly bychom si rozumět. Neměly bychom si co říct. Už ne. 
Neviděla jsem ji asi dva roky, až teď. Jenom na nás mávla. Snažila jsem se vypadat v pohodě,  ale uvnitř mě cosi bolelo... Pak mi napsala esemesku, jestli se může připojit...My už jsme jely domů, takže jsem jí odepsala že ne. Vlastně to tak asi bylo lepší.
Když jsem ji sem zvala naposled, řekla mi, že někdy se staví. Takové to blafování. Bohužel. Vím, že je i chyba ve mně. Vím, že bych se správně měla sebrat a dojet za ní, protože přece není zas tak daleko. Ale já vlastně ani nevím, kde přesně bydlí.  Nevím, o čem bych si s ní povídala. Nevím už, jaká je. Pamatuji si ji jenom takovou, jaká bývala...Ztratila jsem ji.

To jsem od toho nějak odběhla a trochu se zavrtala a zabředla do starostí, na něž opravdu nechci myslet. x) Netoužím si kazit náladu něčím smutným.

Fotka: Moc se sem nehodí, ale co. xD Aspoň si trochu prozáříme život. x) Myslím, že je pořízena ze začátku září, na stejném výletě, kde jsem fotila i to pole (viz. předchozí článek z této rubriky, pokud se nemýlím).
letty-letters.blog.cz
Pokud jste to přelouskali, až sem, musím vám vyrobit nějaké čestné uznání nebo tak něco. xD
Ha. Právě jsem si všimla nového tématu týdne. Co třeba taková povídka...? ^^ (rýpavé já: Zase, jo?) No dobře. Ještě uvidíme.

Mějte se sluníčkově, tedy aspoň v duši. x)

Vaše Lady Letty

Věčné ticho

1. října 2010 v 22:09 | Lady Letty |  - - ->Jednodílné
Tahle povídka je inspirována skutečnou událostí.
Dneska jsme se byly s kamarádkou projít a narazili jsme na takovou cestičku pod most, ke kolejím. V dlaždicích, nedaleko od nich, je zatlučený (?) dřevěný křížek, na němž visí korálky a vedle něho jsou položeny květiny. 
Vzpomněla jsem si, jak jsme se tam s mamkou jednou dostaly a ona mi pověděla, že jedna holka tam skočila pod vlak...
Jak sluníčko ozařovalo ten dřevěný kříž a koleje, moje fantazie začala pracovat... Nevím sice, jak to vlastně doopravdy bylo, ale nechala jsem se tím prostě inspirovat...Protože jak víte, většinou píšu takové depresivní povídky...

Fotku jsem pořídila opravdu na tom místě...:)
letty-letters.blog.cz


Layout: © Lady Letty