Leden 2011

Neodcházej

21. ledna 2011 v 20:41 | Lady Letty |  - - ->Jednodílné
Po večerech...nejraději píšu. x)
Ani nevíte, jak je pro mě to cvakání klávesnicí, poslouchání písniček a psaní uklidňující. A hlavně potřebné k životu. ^^
Naladila jsem se na tu svou melancholickou vlnu a stvořila tohle něco (nebo nic?). Dala jsem postavám první jména, která mě napadla (přeci jenom, důležitější je příběh xD), tak se na mě nezlobte. Ai a Yui, to mám z té mojí závislosti na anime. ^^ *nevinný výraz*

Chtěla bych také strašně, strašně moc poděkovat mým čtenářům. ^^ Věřte mi, že vaše krásné komentáře a podpora, kterou mi dáváte, mají na celém mém tvoření  hodně velkou zásluhu. Bez vás by moje chuť psát byla určitě menší. Děkuji. ^^
letty-letters.blog.cz
Amy Lee & Seether-Broken-písnička, při níž jsem to z velké části psala. x))


Štěstí patří tobě

18. ledna 2011 v 17:29 | Lady Letty |  - - ->Jednodílné
Oh.
Nechce mě za tu mou lenost někdo něčím pěkně tvrdým přetáhnout, pěkně prosím? ^^ Třeba by to pomohlo. ^^
No nic. Napsala jsem zase nějakou malou věcičku, a i přesto, že mi to přijde hloupé (jako vždy), to sem musím nacpat. Asi si všimnete, že občas se ze mě stává hodně zamyšlená osoba, která ty své myšlenky strká i do svých povídek a drabbles.  Nevím, jestli je to dobře, nebo špatně. ^^

Co napsat k samotné povídce? Ani nevím. Snad že mě napadla při poslouchání písniček. (Bez hudby by v podstatě bych skoro nemohla psát. Zvláštní.) Taky nechápu, proč v těhle krátkých dílkách pojmenovávám jen minimum mých postav, a když už, tak jen ty ženské. Asi mají větší výběr hezkých jmen. ^^
A omluvte ten název.

A také jednu poznámku nakonec. Víte, kdo jsou správní rodiče? Ti, kdo se pro svoje děti vzdají vlastního štěstí. :)
letty-letters.blog.cz

My head is full of ideas

13. ledna 2011 v 18:51 | Lady Letty |  Kousek z mého života
Ahoj,
moji malí velcí snílci.
Připadám si strašně unavená. *zívá* Ale článek napsat musím, aby se neřeklo. xD
No, včerejšek...x) Ten se asi krátce shrnout nedá, ale přesto se o to pokusím. Po typicky nudném tělocviku, kdy jsem si trošičku narazila malíček (Že já mám na ty malíčky štěstí. Tak třeba ta jizva na levé noze na malíčku, kam jsem si upustila pokličku, se pořád ještě hojí. Jsem to ale šikulka, že? xD), jsem jela do města podívat se na den otevřených dveří na gympl, kam bych měla teoreticky chodit. ^^ Sice si budu přidávat přihlášku ještě na obchodku, ale to je pro mě spíš takový záložní plán.
Nejdřív jsem si myslela, že pojedu s bráchou, který tam chodil, ale zjistila jsem, že ho k tomu prostě nedokopu. Prostě tvrdohlavý Beran. (Pak chtěl o všem vyprávět-mohla jsem mu to vrátit, že tam měl jet se mnou, ale já jsem hodná a milá sestřička, a tak jsem mu všechno ochotně pověděla. ^^) S rodiči se mi tam jet nechtělo, už už jsem se chystala prostě se na to vykašlat. Ale naštěstí kámošovi z kvarty odpadl sbor a slíbil, že mě tam provede. ^^ Za to jsem byla moc ráda.
Všichni jsme byli hned v úvodním proslovu ujištěni o tom, že na čtyřletku se přijímačky dělat nebudou a já jsem měla chuť vyskočit a zařvat třikrát hurá. xD Spadl mi takový kámen ze srdce, že to museli všichni slyšet, jak to řachnulo. ^^ Zbytek řeči jsem moc neposlouchala, těšila jsem se hlavně na prohlídku tříd. Nejvíc se mi asi líbila výtvarná výchova a dvě učebny angličtiny ve třetím patře. Přišlo mi to tam hrozně útulné. (Pojmy škola a útulné dohromady je pro mě něco naprosto nového. xD) Skoro v každé třídě měli interaktivní tabuli. A projektory. A..a..a. Hehe. ^^ S kámošem jsme prošli všechny otevřené třídy a myslím, že nikdo mě tam nemohl provést lépe než on. x) Ke každé učebně mi něco řekl a popsal mi i učitele, kdo co učí a jaký je. Několik profesorů mě mělo za jeho sestru. (Kam jsem to dopracovala?! xD) Tak jsem řekla, že tedy ode dneška bude můj bráška. xD ^^ 
Pak jsem šlápla na nějaký schod s flekem. No a dozvěděla jsem se-jestli mě do téhle školy vezmou- že až budu chodit po těch schodech nahoru, budu na něj muset šlapat pořád, jinak budu mít neštěstí. xD ^^
Když mě vyprovázel k autobusu, bavili jsme se ještě taky o různých poškolních aktivitách-plánuji, že bych třeba chodila na literární seminář, konverzaci v cizím jazyce anebo občas na PEER program-to bylo tak to hlavní, co mě ze všeho zaujalo. ^^ A hlavně na ty zájezdy se těším. ^^ *říká to, jako kdyby ji už přijali* xD
Kámoš říkal, že nelituje toho, že tam šel z pětky, ale musím prostě počítat s tím množstvím učení. Všechno je podle jeho slov hlavně o správném přístupu a já s ním úplně souhlasím. x)) On je vůbec strašně fajn. ^^ Jenom já musím v jeho přítomnosti mlčet jako zařezaná, a když něco promluvím, zní to tak...*hledá vhodné slovo* hloupě, že bych se na místě nejradši zastřelila. xD No nic. ^^

Fotka: Ne, já nejsem magor. Ani trochu. ^^ Ale minule jsem (viz předchozí, neinteligentní článek) slíbila, že sem dám i Ňufáčka, a tak ho tu máte ještě s bonusem-se mnou. xD Ach, ta ironie. ^^
letty-letters.blog.cz
Hehehe. Měla bych se ještě podívat na tu občanku.
Jenomže k tomu pociťuju takovou nechuť, že zase určitě nakonec skončím u rozkoukaného anime, s rýžovými chlebíčky s čokoládou a s pocitem, že je na tom světě přeci jenom někdy fajn. x)

Lady Letty

Kousek oblohy

9. ledna 2011 v 21:01 | Lady Letty |  - - ->Jednodílné
Ano, ano, vím, že už jedno jméno mé povídky má co do činění s oblohou, ale tohle se prostě jinak pojmenovat nedalo. Tenhle nápad jsem nosila v hlavě již delší dobu a teď jsem ho konečně uskutečnila. Není to nijak dlouhé, ale líbí se mi to. Je to něžné. Jak byste řekli, ke mně to moc nepatří...ale což. Změna je život. x)
Tuhle kraťoulinkou věcičku bych chtěla věnovat jednomu důležitému člověku (ačkoli jich mám samozřejmě víc) a to H. neboli Annie. Protože ty jsi pro mě jeden z těch kousků oblohy, které jsem dostala. x) A jsem za to ráda. 
letty-letters.blog.cz
Kdybyste měli náladu, pusťte si ji k tomu. ▼ Secondhand Serenade jsou úžasní. x))

Crazy? Yes!

5. ledna 2011 v 21:58 | Lady Letty
Ahoj,
moji malí velcí snílci.
Tak se vám slečna Letty zase hlásí, momentálně v dobré náladě a s dobrým pocitem, že už dneska nic nemusí dělat ^^ *hází si nohy na stůl a blaženě si povzdechuje* xD 
I když se na nás teď valí pololetky, můžu říct, že se do té školy poslední dobou docela těším. Asi už mi začíná docházet, že už nám zbývá jen pouhý půlrok, než se naše kontakty víceméně přetrhají. (Samozřejmě se budu snažit, aby s některými lidmi ne...ale kdo ví?) 
Když už jsme u té školy, přišly výsledky Scia a musím říct, že mě nepřekvapily. Čeština mi šla, v té jsem měla úspěšnost kolem devadesáti procent, ale u matiky a mých dvaceti procent jsem se upřímně zasmála. xD Ano, ano. Na čísla prostě nemám buňky. ^^ No nic. Okresní kolo olympiády mám až někdy v březnu, tak se nebudu stresovat. (Sakra. To jsem neměla psát. Teď na to budu o to víc myslet. xD)
Dneska o tělocviku jsme bruslili. Radši mě, amatéra, na ledě vidět nechtějte. Ale tak, docela to šlo, až na mé zmrzlé ruce (Jsem hrozný zmrzlík. Dokonce i v létě mám občas studené ruce). x)) V sobotu asi stejně pojedu znova s kamarádkami na zimák, to bude větší legrace a větší prostor, než jezdit v malém odhrabaném kolečku na rybníku.  ^^ S. umí bruslit úplně skvěle, takže ji sice zřejmě stíhat nebudu, ale jde hlavně o to, že si někam po dlouhé době vyrazíme. ^^

Fotka: H. a opičák Oliver... aneb dnešní skvělé odpoledne. ^^ Důkaz, že s plyšáky můžete vyvádět kraviny v každém věku. xD Fotka je trochu upravená, protože se mi víc líbí takhle a není tolik rozmazaná (No, když se smějete jako pominutí a soustředíte se na to, jak se vám klepe ruka, je jasný, že to nebude zaostřené. xD). ^^ Jinak mám těch fotografií víc, takže počítejte s tím, že vás s nimi budu ještě otravovat. Taky nechci ošidit druhého plyšového modela-Ňufínka, který tu zrovna vyfocený není. xD (Myslete si o mě, že jsem cvok. Ale to je jedno. Já totiž cvok jsem. xD Hehe. ^^) 
Ona mě dokáže opravdu vždycky rozesmát. x) Moc pro mě znamená. ^^♥
letty-letters.blog.cz
Už jsem nějak vyčerpala všechno z čeho bych se tu chtěla vyžvanit. Nebo si alespoň nic víc nevybavuji. ^^
Každopádně už se tu teď víc zdržovat nemůžu. x)

Počkat. Když se tak dívám na ten "článek", připadá mi, že není zrovna...ehm, inteligentní. Jak se to mohlo stát?! Prosím o prominutí, vážení. ^^

Pac a pusu,

Letty

Měníme se...

3. ledna 2011 v 18:26 | Lady Letty |  Kousek z mých úvah
Lidé se mění. Někdy k lepšímu, někdy k horšímu.
Ale mnohdy k horšímu.

Z mé kamarádky se postupně stává jedna z těch holek, které já nenávidím. Její hlavní činností je fotit se s našpulenou pusou, pořád a neustále dokola mluvit o tom, kde jaké kluky potkala, co s nimi kde dělala, kolik toho s nimi o Silvestru vypila a tak dále. 
Ach jo. Nejde o to, že bych ji pomlouvala-to se mi z duše příčí, protože i tak ji prostě nemůžu jen tak mít přestat ráda. Spíš si vylévám srdíčko z toho, co mě trápí.
Nejhorší na tom asi je, že jsem ohromný zbabělec. Nedokážu jí říct do očí to, co si myslím o té její partě a že její chování často přesahuje meze. Nedokážu to. Protože, paradoxně se nechci dotknout já jí, ačkoliv ona mi svým způsobem "ubližuje" již delší dobu. A když mi to náhodou ujede a já si prostě neodpustím nějakou tu poznámku, aby si taky našla jiné téma, než pořád mluvit o tom, kam se půjde v sobotu opít a jaký "mejdan" bude pořádat, cítím se pak nějak provinile-proto se to snažím ihned zamluvit a zakrýt nervózním smíchem. Myslím, že by se u toho stejně nijak nepozastavovala a přešla mou poznámku v klidu, ale někdy si přeji, aby to udělala. Aby se nad sebou zamyslela a došlo jí to někdy samo, bez něčího "přičinění". Jsem moc optimistická?
Netvrdím, že já jsem dokonalá. Že nedělám chyby. Nikdo není takový. Ale čeho je moc, toho je prostě příliš. 
Pouze mě mrzí, že se před mýma očima mění jeden milý člověk na někoho úplně jiného a zvláště na ten typ, který nesnáším.

Vzpomněla jsem si s tím v souvislosti na náš rozhovor s M.
Řekla jsem, že máme zřejmě zakódováno v genech, že se na ostatní snažíme udělat dojem. Může to být čímkoliv-novým oblečením a věcmi, vystupováním nebo například tím, že si najdeme (většinou ta mladá generace) podle nás "úžasnou partu/úžasného člověka" a děláme všechny ty "úžasné věci" jako je se opíjet, kouřit za školou a chodit za ni, abychom se s tím pak mohli chlubit.
Jenomže, upřímně. Co je zrovna na tomhle k chlubení? 
letty-letters.blog.cz
"Včera jsem s ním byla venku," řekne, oči se jí rozsvítí a nasadí ten příšerný, nepřirozený tón. "A bylo to fakt jako skvělý. Normálně von říkal..."
Přestanu ji poslouchat v půlce třetí věty a snažím se neprotáčet panenky. Trochu se zamračím, jako bych se tím snažila naznačit, že už to slyším kdoví pokolikáté a nemusí mi to vyprávět znovu. Nezdá se, že by si toho všimla. Nadšeně mluví dál, rozhazuje rukama a při každém tom otřesném, afektovaně proneseném slově se ve mně všechno zatřese. Chci pryč. Hned. Nebo to nejspíš nepřežiji.
Podívám se jí do tváře, do té důvěrně známé tváře, kterou vídám už devátý rok a najednou mě v očích pálí slzy. Kam ses poděla, ty obyčejná, milá a od srdce rozesmátá? Kam tě ukryla tahle osoba přede mnou? Proč mám pocit, jako by všechna ta léta přišla nazmar a já ji najednou neznám?
Odvrátím pohled a studuji vzorek podlahy.
Nezaregistrovala to.
"...co myslíš?" zaslechnu.
 Zvednu hlavu a neupřímně se usměji, snad z jakési provinilosti; jako by mi mohla vidět do hlavy.
"Super," prohlásím a přinutím se ještě více roztáhnout pusu.
Připadám si jako ten nejprohnilejší lhář na světě.

Letty

Silence, tea and candle

2. ledna 2011 v 19:27 | Lady Letty |  Kousek z mého života
Ahoj,
moji malí velcí snílci. Doufám, že jste si užili oslavu Silvestra ^^ Já osobně jsem tedy moc neslavila, ale nějaké to zbytečné předsevzetí jsem si dala, chá. ^^ Jako každý rok jsem o půlnoci pozorovala ohňostroje nad městem a se skleničkou v ruce a zavřenýma očima jsem si přála několik věcí, které bych chtěla, aby se v tomhle roce splnily. Jsem divná? Možná jo. Nebo jenom pověrčivá? Protože kolik lidí si něco přeje, když fouká do spadlé řasy nebo na hodinách vidí čtyři stejná čísla za sebou? Asi málo a já patřím mezi ně. ^^
No nic. To jsem zase odbočila. (Odbočila od čeho? Vždyť já ani pořádně nevím, co sem chci napsat.)
Jo. Dneska jsem konečně vyhrabala to cédéčko, které jsme dostali před prázdninami. Je na něm oskenovaná "kronika" z prvního stupně, taková knížka plná fotek, obrázků a psaní. Zjistila jsem, že jsem byla roztomilé dítě. xD A skoro ke každému výletu jsem už jako malá psala kratičké poznámky, to mám dobrý základ k nějakému budoucímu "spisovatelství" (pokud nějaké bude xD) ^^ Musela jsem se u těch mých "popisků" smát, například: Na výstavě Voda a život byl nejhezčí vodní mlýn. Protože tam byla pěna, kluci tvrdili, že to není voda, ale pivo. A to teda pravdu neměli! xD

Fotka: Můj malý, osobní čajový dýchánek s hrníčkem od H., čajem od M. a zapálenou svíčkou. Tahle magická hodinka byla velmi hezká a docela uspávající. ^^ Škoda, že si při svíčce nejde číst, protože jinak bych si tehdy už četla tu novou knížku ze Štědrého dne, Zavržený, anebo mangu Deník pána démonů. ^^ No, v současnosti mám už oboje přečtené. *plánuje si koupit další díl* x)

letty-letters.blog.cz
Téma týdne je Yaoi, jak jste si jistě všimli. A je mi špatně, opravdu špatně z některých urážlivých článků, které na mě vybafnou hned na úvodní stránce. Jsme vážně národ tak netolerantních a nevychovaných, s prominutím, pitomců? Jak to tak vypadá, zřejmě ano.
No. Zařekla jsem se, že už si prostě ty články číst nebudu, protože bych to by mé srdce yaoistky zřejmě nepřežilo.
Promiňte, že vás s tím otravuji, už dám pokoj.  ^^

Já bych chtěla na nějaký koncert! *začíná natahovat* ^^ Zrovna včera jsme se o tom bavili s nee-chan a nebude trvat dlouho a já ten prosebný dopis uskutečním! xD
A to se mi zrovna dnešní noc zdálo, jak sem přijela moje životní láska Paramore a na internetu měli posledních pět lístků. Ale stihla jsem to a koupila jsem si jeden. Jenom už nevím, jaký ten koncert byl, škoda. xD (Určitě by byl ale úžasný, na sto jedna procent. xD ) Snad sem někdy přijedou *doufá* ^^

Pac a pusu,

Letty
Layout: © Lady Letty