Březen 2011

Happiness

23. března 2011 v 20:34 | Lady Letty |  Kousek z mého života
Ahoj,
moji malí velcí snílci.
Pár dní jsem se tu nezastavila, a už se zase nakupilo takových nových infromací, které musím někam ventilovat. Takže máte smůlu, snílkové, budete moje oběti. ^^
V pondělí jsem byla na češtinářské olympiádě, v okresním kole ve městě, což bylo skvělé, protože jsem se mohla ulít ze školy. :D Ale moje třída zrovna ten den jela na nějaký dokumentární film, takže bych přišla o školu tak i tak.
Se mnou byla na olympiádě i moje spolužačka z vedlejší třídy, takže jsem nebyla sama. :) Ale stejně jsme se musely rozdělit, každá do jiné třídy, protože v nich měli vždy jen po jednom volném místu. Ona si narozdíl ode mě vybrala dobrou třídu a seznámila se i s několika lidmi, zatímco já jsem zažívala naprostý horor. Nejhorší je, když se objevíte ve dveřích a všichni na vás beze slova zírají. Ihned jsem si rychle našla volné místečko v první lavici (přišla jsem poslední, takže jsem si nemohla vybírat) a v tichu si sundávala s hlasitým šramocením svou židli. V téhle místnosti bych se bála upustit i špendlík! :D Protože nikdo z nás očividně nepatřil mezi seznamovací typy, třičtrvtě hodiny jsem pouze zírala střídavě z okna, na tabuli a na nějakou poučnou tabulku s využitím vody, nebo co že to vlastně bylo. :D První část, mluvnice, mi přišla docela těžká, ale něco jsem ze sebe vypotila. :D Sloh byl mnohem, mnohem jednodušší, což mě překvapilo, protože jsem se ho bála. Téma znělo Nikdy nemám nouzi o... Psala jsem o lásce, které bychom si měli vážit a o lidech, kteří jí nemají; a poměrně brzy jsem to odezvdala-ještě jsem odcházela dříve.
Na náměstí jsme měly sraz s kámoškou. Zatímco jsem čekala, až jí skončí "kino", užívala jsem si ten krásný dopolední klid, kdy se v parku procházeli jenom důchodci a maminky s kočárky. :) Nakonec přišla za půl hodiny, s jejím nezaplatitelným úsměvem. Sotva jsme se podělily o zážitky, začaly jsme náš obvyklý "maratón". :D Ale tentokrát jsme měly spoustu času, takže jsme v klidu prošly všechny obchody (zase! :D). K obědu jsme si daly šunkovou pizzu, stejně jí u nádraží dělají nejlepší. ^^ A taky jsme si zašly do cukrárny na pohár. ^^ (viz fotka) Chvilky s ní jsou vždycky super. :) Děkuji za krásný den. ^^ :))

Včera jsme měla hned několik důvodů k radosti. Mezi ty méně důležité patřilo například i to, že nám odpadla chemie. :D (Teď si žijeme jako páni, dneska nám odpadly dvě hodiny tělocviku a zítra celá odpoledka :D ^^) Ale samozřejmě existovaly důležitější. ^^
Ráno jsem přišla do školy s očekáváním výsledků a naše učitelka na češtinu, která mívá v úterý dozor, se na mě začala smát. :D Tak jsem okamžitě věděla, že obě myslíme na olympiádu. :D A řekla mi výsledky, i když mi je ještě říkat neměla. ^^ Skončila jsem šestá, asi z třiadvaceti. Šestá, chápete to? Šestá, tralalá. ^^ *šťastná jako blecha* Jo, vím, že vám to možná nepřijde, ale pro mě je to velký úspěch. :) Navíc jsem prý měla nejlepší sloh ^^ *zpívá si* Ano, hodně mě to potěšilo. :))
No, a taky jsem jí to konečně řekla. ^^ O tom mailu s mou tvorbou, který jsem jí kdysi posílala, ale nedošla mi odpověď. A jsem ráda, že jsem se k tomu dokopala. ^^ Prý že se jí ztratil mezi ostatními maily a nějak ho přehlídla. ^^
A líbilo se jí to. Vážně. *vznáší se na obláčku kdesi nad vámi* :D Říkala, že mám hezké obraty a nepíšu vůbec naivně, jako něktěří v mém věku. ^^ Ach, jak mé nízké seběvědomí pookřálo. ^^ A dokonce se dozvěděla, co že je to drabble. :D

Mám tak skvělou náladu. ^^
Jen kdyby mi zítra neodjížděla moje nee-chan. :)) Asi je to neuvěřitelné, ale mě se po ní bude stýskat, i když jede jen na pár dní. Ale přeju jí to, do Paříže jsem se chtěla vždycky podívat. (a možná ještě podívám, doufám ^^)

Pac a pusu,

Letty :)

P.S: Proč je pro mě vždycky nejtěžší vymyslet nadpis článku? :D

Sun in my heart

18. března 2011 v 20:27 | Lady Letty |  Kousek z mého života
Ahoj,
moji malí velcí snílci.
Ach jo. Jsem takový zbabělec. Ano. Takové příšerně zbabělé stvoření, až to není možné. :D Ale když já jí to prostě nedokážu říct, právě proto, že je tak skvělá a nechci se před ní ztrapnit. Hehe. :D Zabijte mě někdo, prosím. ^^
Co mě momentálně štve (kromě tohohle), je ta ošklivá bílá věc venku. x.x Když si vezmu, že v úterý bylo ještě krásné sluníčko a já mohla chodit venku v mikině a plnými doušky nasávat tolik postrádaný vitamín D...tak se mi chce brečet. :D Ani ten středeční déšť by mi nevadil, ale prosím, pěkně prosím, ten sníh si strčte za klobouk.
Včera jsme po škole jely s kámoškou do města-ona tak trochu neplánovaně. :D Krásně nás zabavil obchod s oblečením, kde jsme k našemu ohromnému štěstí potkaly naši učitelku na dějepis. :D Dějepis moc v oblibě nemám, nevím, jestli je to tím předmětem nebo tím, jak nudně to podává. (Doufám, že si tohle nikdy nepřečte; až budu ta slavná spisovatelka *těžká ironie*, musím tenhle hloupý internetový deníček hezky utajit! :D) Prohlídly jsme si i boty; hrozně se mi líbily ty kotníčkové s cvočky, ale peníze bych za ně asi neutratila. :) No, a nakonec jsme se rozněžňovaly nad králíčky ve zverimexu. ^^ Možná to vyznívá hloupě, ale oni byli vážně nádherní. Jeden přihopkal ke sklu, kde jsme měli položenou ruku a přiložil tam pacičky...Taaak roztomilý. ^^ Ne, dobrý. Už jsem v klidu. :D Obě jsme dostaly chuť na müsli, a tak jsme si v Kauflandu koupily navlas stejná balení müsli s oříšky a velkými kusy rozinek. ^^ Podotkla jsem, že jsme jako dvojčata, což teoreticky není možné, tak aspoň pokrevní. :D ^^
Dneska ve škole jsme se o volné hodině dohadovali, jak se budeme fotit na ročenku. Fotit se v lavicích nám přijde totiž neoriginální, a tak jsme dumali nad nějakým hezkým nápadem. No, kamarád si pořád prosazoval to, že bychom se mohli fotit před záchodama. :DD Opravdu inteligetní. :D Ještě úplně nevíme, ale společná fotka bude asi na schodech v třídních tričkách. Napadlo nás, že bychom si sundali sochu Jana Ámose Komenského, když už o něm přeci jenom máme zmínku na těch trikách (viz. Nebyla to žádná hra, Ámosi :D) a dali bychom si ho mezi sebe. Pro fotku s jednotlivci jedna kamarádka navrhovala focení se s naší kostrou z kabinetu přírodopisu, která se jmenuje Eddie. :D Takže uvidíme. ^^

Fotka: Zřejmě jsem vážně nějaká vadná, když vám cpu pořád pod nos fotky mojí maličkosti. Ale tahle se mi líbí, kupodivu. Je...neumím popsat její kouzlo, snad mi pomůžete vymyslet nějaké vhodné slovo. :)) Mám na ní přívěšek od brášky, který zrovna není moc vidět, ale nosím ho moc ráda. ^^

Všimli jste si, že v tomhle článku mám nějak moc těhle :D smajlíků? Nevím, čím to je, ale mám dobrou náladu ( i přes ten sníh) :) Asi proto, že konečně už nejsem nemocná *klepe na zuby* a můžu být mezi těmi, které mám ráda. :)) A nad to, nad to už nic lepšího není. :)

Pac a pusu, snílkové :)

Letty

Bílý tygr

14. března 2011 v 21:48 | Lady Letty |  Drabble
Konečně jsem se zase objevila. :)
Je mi líto, že na blog tak kašlu, ale nějak teď nebylo co psát. ^^ Skoro celé prázdniny jsem bohužel proležela. Zase. Takže jsem neměla téměř žádné zážitky, o nichž by se dalo napsat víc než na dva řádky. A já už si nějak zvykla na ty moje dlouhé výlevy, že mi krátký článek (Alespoň když píšu o svém životě) přijde...no, prostě divný. ^^
Když jsem se koukala na seznam mých nenapsaných drabble, zděsila jsem se, a to tedy dost. Neměla jsem napsanou ani "objednávku" z 22.listopadu! x.x *hluboce se stydí*
Musela jsem to dohnat. Pro Janču.

Jak si představujete smrt? Myslíte, že je to jen abstraktní pojem? Nebo je to podle vás ta typická milá slečna s kosou? :D Proč o tom vůbec začínám-když jsem se koukla na slova do tohohle drabble, nejdřív mě nic nenapadalo. V hlavě se mi míhaly nápady na sladké vánoční drabble (což by bylo teď opravdu, ale opravdu trochu mimo :D), ale pořád mi tam nesedělo slovo bílý tygr. Nakonec jsem udělala z tohohle nehodícího se slova hlavní "smysl" tohohle drabble. :) Proč by smrt...nemohla vypadat jako bílý tygr? ^^ Předem omluvte mou velmi bujnou fantazii. ^^

zadaná slova zněla: vánoční strom, vločka, třpyt, bílý tygr



Snow diamonds

5. března 2011 v 19:43 | Lady Letty |  Kousek z mého života
Ahoj,
moji malí velcí snílci.
Tak se slečna Letty konečně dočkala vytoužených jarních prázdnin. ^^ (Ale i nepříjemného kašle. Ach jo, proč se na mě ty nemoci pořád lepí? :D)
Ale tenhle týden to ve škole ani nebylo špatné, tedy kromě pátku, kdy většina mých kamarádek byla pryč. Zjistila jsem, že bez nich se se mnou nikdo moc nebaví. Asi jsou takový spojník. Nebo se bez nich neumím začlenit, připadám si divně-spíš jako bych se někam mermomocí vměšovala. :) Takže jsem zůstala u her na mobilu, esemeskování a zírání z okna. Čtvrtek byl tedy mnohem, mnohem lepší. Měli jsme dvě suplované hodiny, během nichž jsme se dívali na film Chceš mě, chci tě :D I když se to zrovna moc nehodilo, nikdo nám to nezakazoval-nejspíš proto, že první hodinu učitel pořád odcházel, a tak nějak nevnímal obsah filmu; a tu druhou hodinu jsem naši učitelku češtiny krásně zabavila já. :D Už poněkolikáté za sebou jsme totiž měli jakési "sezení" na olympiádu z češtiny, tedy na okresní kolo, nepletu-li se. :) Spočívá to v tom, že mi vždycky dá nějaká cvičení ze starých olympiád a pak je se mnou řeší. Nejdřív jsem si připadala trapně, ale teď je to v pohodě. :) Lepší než kdyby mě to učil někdo neoblíbený-pravda totiž je, že tu učitelku mám docela ráda. :) Nejlepší bylo, jak mi dala v nějakém cvičení najít chyby. Tak jsem se na to chvilku dívala...a pak jsem se na ni podívala a nejistě prohlásila, že v tom textu už je to opravené. :D A ona se začala strašně smát, až se po nás spolužáci od televize otáčeli. :D Stejně to dopadlo, když po sobě nemohla přečíst jedno slovo. :D Je skvělá. :))
Dneska jsem prázdniny začala s H. :) Tedy, na její nápad jsme se zašly podívat na několik zápasů halového fotbalu (chtěla jsem napsat "futsalu", ale znělo mi to poněkud divně :D) do naší tělocvičny. Překonaly jsme trapnost z toho tam vůbec jít a nakonec jsme toho nelitovaly. Bylo to fajn. :) Dokonce jsme si vybraly své oblíbené hráče, já jsem dvanáctku, ona trojku. :D "Má" dvanáctka dávala pořád krásné góly. :D No, taky že zápas nakonec skončil 26:0 asi za čtyřicet minut hry. Trochu mi těch druhých bylo líto, ale což, někdo prohrát musí. :) Vtipné bylo, když vprostřed hry zjistili, že se jim ten čas vůbec nepočítá, takže to museli pak nějak "zhruba" nastavovat. :D No, a příští neděli snad zajdeme na florbal, který má H. raději. Co bych pro ni neudělala, že. ^^ Navíc jsem ráda, že s ní můžu trávit čas, protože brzy už tomu tak nebude. :)
Při pohledu do kalendáře jsem zjistila, že včera měla svátek moje milá, imaginární postava Stela ze Svitu Magie. Takže, všechno nejlepší, Steli! ^^ (Ehm. Doufám, že nejsem jediná, kdo své postavy z příběhů považuje za své plnohodnotné přátele. Hehe... ^^ :D)

Fotka: Z jedné procházky s ní, mám takový dojem, že to byla minulá sobota. Původně jsem si tedy šla pro sešity, ale nakonec to dopadlo takhle. :D Šly jsme přes zasněžené pole a sluníčko zrovna tak krásně svítilo, že mi krystalky sněhu připomínaly malinké diamanty. :) Sice mám sněhu už plné zuby, ale musím uznat, že takhle je moc hezký, alespoň na focení. ^^

A jenom, abych se zmínila nakonec. Jaksi už nejsem...členkou AK. Dá se říct, že jsem to čekala, protože můj blog nepatří mezi ty nejkvalitnější, spíš tady jenom hloupě píšu o ničem, ani pravidelně nepřispívám...a podobně. :) Ale aspoň mám pocit, že jsem udělala vše, co bylo v mých silách-napsala jsem mail o své místo zpět, byla mi doručená slušná odpověď, že je jim to líto. :) Taky mě to mrzí, ale...já si v podstatě myslím, že mi to patří. :) Měla jsem pouze štěstí na hodnou slečnu u příjímání. :)
Ale...takový je život. Takže to beru tak, že pokud jsem "prohrála" teď, "vyhraji" zase jinde. ^^ Aneb jednou jsi dole, jednou nahoře... :) *zpívá si*

Mějte se hezky,

Letty
Layout: © Lady Letty