Červenec 2011

Pocitová

22. července 2011 v 22:22 | Lady Letty |  Zbytky
Ani nevím. Pocitová...

Zas ty pocity osamělosti
Zas toužím řvát
Vykřičet to na celý svět
Nenávidím
Nenávidím vás

Jsem jen smítko
Nikdo mi nevěnuje pozornost
Lesknete se
Jste tak úžasní
Vaše sebevědomí, vaše přátelství
Jste jen maska nebo lež?

Váš dokonalý svět
Co já zmůžu?
Jsem jen smítko
Nikdo mi nevěnuje pozornost
Jsem jiná.

Nepatřím sem
A co vy s tím?
Vás to přece nezajímá
Pouze já a moje svědomí
Pocity osamělosti
Koho z vás to zajímá?

Plané řeči.
Věřila jsem vám tolikrát
A nenávidím vás.
Křičím na celý svět
To, co k vám cítím

Ale jsem jen smítko
Nikdo mi nevěnuje pozornost.

Doufala jsem, že se někteří lidi změní. Nebo jsem u některých doufala, že zůstanou takoví, jací jsou. Ale jak tomu mám zabránit? Mění se přímo před mýma očima. Nemůžu jim to zakazovat. Snad žárlím nebo co. Že se stali horšími, a tím pádem lepšími pro tento svět. Dostali kus té zkaženosti, která je tu nezbytná. Já jí nechci.
Někdy…někdy mám chuť zmizet.

L.

Pouto času-2.kapitola-PŘEKVAPENÝ

20. července 2011 v 15:35 | Lady Letty |  --->Pouto času
Tadá! Jak jsem slibovala.
Další kapitola, která spatří světlo světa. Po několika malých úpravách jsem se ji konečně odhodlala zveřejnit. Sice na ní nejsem nijak zvlášť pyšná, ale to já jsem na máloco, takže žádný div. ^^ Doufám, že aspoň vám se bude trochu líbit. :)
Tentokrát jsem předala slovo mé druhé hlavní postavě, Aaronovi. Tohle jméno se mi už delší dobu líbilo (třebaže napsané vypadá možná kapku divně ^^) a nyní jsem konečně našla místo, kde ho můžu uplatnit. :)
Je tak zábavné si zkoušet pohled obou postav. ^^

Tak dobrá, chvalte, kritizujte a připomínejte a hlavně čtěte. :)

P.S: Aaron je před Kristy takový ťunťa, až je roztomilý. ^^ Taková nepodstatná informace na závěr. :D

The best

16. července 2011 v 18:54 | Lady Letty |  Kousek z mého života
Jsem zpátky!
A myslím si, že tohle bylo těch nejlepších osm dní za celé prázdniny. :)
Byla jsem totiž u své nee-chan. ^^ Tentokrát jsme se neviděly jen pár hodin, ale rovnou celý týden a ještě kus. :)
Doufám, že nám vyjde další společný týden, protože už teď se mi stýská po těch našich "filmových" večerech (nebo spíš nocech), procházkách, výletech, koukání na anime a hraní her...a tak dále...:) Taky jsem ráda, že to se mnou vydržela její mamka. Chovala se ke mně opravdu mile, skoro jako k vlastní. ^^ Takže děkuji. :)
Bylo to fajn, moc fajn, a to je ještě slabé slovo. Nikdy jsem si nepředstavovala, že se přes blog seznámím s někým takovým a že nezůstane jen u pouhého psaní přes internet. :) Ale stalo se, a já jsem za to opravdu vděčná. ^^
Tohle bude spíš krátký článek, protože se nechci o všem rozepisovat a jenom podávám informaci, abyste věděli, že žiju a že jsem se vrátila v pořádku. :D

Pardon, tuhle fotku jsem si nemohla odpustit. Už vím, že jsem s tím otravná. Jenomže jí to tam sluší, tak proto. Vím, že to kazím, ale hlavně že je s ní. :) ♥
Děkuji vám za vaše komentáře u prvního dílu Pouta času, vážně mě potěšily. Příliš jsem si nedůvěřovala, že by ta kapitola byla nějak dobrá, ale vy jste mě přesvědčili, že až tak špatná není. Druhý díl už mám napsaný, potřebuje pouze pár úprav, než ho zveřejním. Slibuji, že to nebude trvat dlouho. :)

A jak si užíváte prázdniny vy? :)

Pac a pusu,
L.

P.S: Jezdit se Student Agency je skvělý! ^^ Dostanete zdarma čokoládu (nebo kafe/čaj), tisk a navíc vám pouští skvělé seriály jako je Teorie velkého třesku. ^^ Bazinga! :D
No dobře. Už mlčím. A nedívejte se na mě tak, za to může to horko. ^^ *vymlouvá se*

Pouto času-1.kapitola-ZMATENÁ

10. července 2011 v 14:00 | Lady Letty |  --->Pouto času
Ano, ano. ^^
První kapitola, jak jsem slibovala. :)
Neukamenujte mě za ní. :D Jsem autor, co se kapitolami vylepšuje, takže si od téhle začáteční nic moc neslibujte. Ale radím vám, abyste si na ni vyhradili větší chvilku-ve Wordu mi vyšla na čtyři a čtvrt stránky. :D Musím uznat, že na mě je to trochu neobvyklé. Ale což. ^^
Čtěte, připomínejte, kritizujte a taky prosím o kapku motivace k další dílům. ^^ *promluvila spisovatelka amatérka* :D

Pac a pusu,
L.

From the heart

1. července 2011 v 22:12 | Lady Letty |  Kousek z mého života
Kdybych měla zvolit nějaký přívlastek pro včerejší den, zcela jistě bych si vybrala "uplakaný". Ale kromě slz tam byl i smích, láska, přátelství, radost i dojetí...:) Zkrátka den plný emocí.
Vytáhla jsem svoje nové šaty a stavila se ráno pro svojí kamarádku, která bydlí jen kousek ode mě. Už tehdy jsme cítily, že dnešek se bez nějaké uroněné slzičky neobejde. Nervózně jsem svírala ucha igelitky, v níž jsem měla dárky pro učitelky a přemýšlela. Devět let...za námi. Tak dlouhá, a přesto tak krátká doba.
Začátek rána se ve škole nesl v celkem veselém duchu-se třídou jsme nafukovali balónky, kontrolovali, jestli máme růže a dárky pro všechny kantory, fotili se a smáli se. :) Potom jsme sešli dolů do haly, kde jako první přednášela proslov vedlejší třída (zařídili jsme si, abychom byli po béčku). V tu dobu mi to ještě nedocházelo. Připadalo mi to jako každý rok, akorát že jsme teď byli víc slavnostně oblečení-kluci v kvádrech, holky v šatech (dlouhé černobílé šaty A. ♥ byly jednoduše úžasné :) ) Potom přišel na řadu náš proslov. Halou zazněla překrásná melodie Tennesse z Pearl Harboru a ve mně hrklo.

"Život je jako kolotoč,párkrát se s tebou zatočí a než se naděješ, devět let je pryč. I my jsme na takový kolotoč v roce 2002 nasedli. Holčičky s copánky v růžových šatičkách,kluci v nažehlených kalhotách.Všichni nedočkaví, zvědaví, ale také trochu vyplašení, jak ta jejich jízda bude probíhat..."

Předávání kytek (krásných červených růží) jsme si už předem rozdělili, takže já samozřejmě čapla po příležitosti, abych mohla růži nést té nejlepší na škole, mojí milé učitelce češtiny. :)) Když jsme jí s kamarádem kytku (a Merci jako poděkování za výlet) předávali, měla co dělat, aby se nerozbrečela. Určitě jsme jí ještě dorazili větou, že se nám vryla do srdce i za ten necelý rok. Tu jsme tam bez jejího vědomí vmontovali. Když nám při tvoření proslovu pomáhala, prosila nás, abychom jí tam nedávali. Ale my jsme to stejně udělali.
Protože jí máme rádi a protože tam ta věta musela být, už kvůli ní. :)) ♥ Pochválila jsem jí krásné dlouhé šaty s flitry (mám ráda lidi, co mají vkus a nosí oblečení úměrně své postavě ;) ) a odcupitala. Její výraz mě dojal, ale pořád jsem držela svoje emoce na uzdě.
Dokonce jsem si říkala, jestli nejsem nějaká divná, protože několik z nás už spustilo, jako první N. :)
Po předání knih (dostala jsem za výborný prospěch a reprezentaci školy ^^) jsme z poschodí pouštěli podepsané balónky a vystřelovali konfety, a potom se všichni objímali (nebo aspoň naše třída). Slzy už skoro tekly proudem... :)
Naší třídní jsme ke konci roku koupili zlatý náramek a jednomu učiteli jabloň (vážně je to pravda-v květináči. Protože má strašně rád jablka :D). Předání vysvědčení proběhlo rychle, ve třídě nakonec byly tři samé jedničky, (včetně mě a Iness-tímto jí ještě jednou blahopřeju ^^) a nakonec jsme se ještě vyfotili před tabulí. Je to strašně hezká fotka, vypadáme téměř jako maturanti. :) Najdete mě?
Navštívili jsme ještě kuchařky s podepsaným prkýnkem (:D) a naši bývalou třídní na prvním stupni. :)
Potom jsem se konečně vydala hledat tu, které jsem svůj dárek ještě nedala. :) Jestliže mě málem dojala poprvé, teď mě její tvář mezi úsměvem a pláčem dorazila úplně. Přiznala jsem se, že se mi po ní bude stýskat a ona mi odpověděla, že jí po mně taky. :)) Abych se prý psaní věnovala dál a že vždycky jí můžu poslat to, co jsem napsala nebo se můžu zastavit ve škole nebo klidně ve vedlejší vesnici u ní doma. ^^ Její pusa na tvář na rozloučenou to ještě všechno zhoršila-teprve pak mi secvaklo, že už se s mou milovanou devítkou opravdu rozcházíme a že mě už nikdy nebudou učit ti samí učitelé (především ona :) ).
Před školou už jsem začala slzet a doma, když mi teprve všechno došlo-naše objetí, slzy, úsměvy, její výraz, sliby, že se všichni ještě uvidíme, že za sebou přijedeme, přání toho nejlepšího, jsem konečně dovolila sým pocitům, aby mě ovládly. Ještě že máme doma tolik
kapesníčků. ^^
Abych nezapomněla, v balíčku pro mou nejmilejší učitelku se skrývala knížka od Ivanky Deváté a děkovný dopis za všechno, co pro mě kdy udělala. Později-když jsme našli na místě naší rozlučky její krásný, dojemný vzkaz na rozloučenou a pěšky za ní došli, aby se na nás přišla na rozlučku podívat-se mi svěřila, že ten dopis ani nemohla dočíst, jak bulela... ^^
Rozlučka je kapitola sama pro sebe-o tu se dělit nebudu. :)) Ale přes ty "zlé nehody a hloupé náhody" byla úžasná. Úžasná, úžasná, úžasná. Jop, musím se přiznat, že jsem na konci, když jsem v noci odjížděla domů, brečela znovu. Nějaký pitomec (:D) pustil smutnou písničku, a tak jsme se jen všichni loučili a objímali za vzlyků těch citlivějších z nás (*ukazuje i na sebe*)...:)
Těch devět let bylo krásných. Přes to všechno zlé, co jsme si kdy udělali a co se nám stalo, jsme dokázali, že jsme ten nejlepší kolektiv a skvělá parta dvaceti lidí, kteří by si nikdy nepomysleli, že se jim od těch ostatních ani nebude chtít. :)
Vím, že na ně nikdo jiný mít nikdy nebude. Byli ti nejlepší. :))
9.A, děkuji za to, co jsem s vámi mohla prožít a že jste mě dokázali rozesmát a podržet, když jsem to potřebovala (hlavně několik z vás). ^^
Mám vás ráda. ♥ A to se nikdy nezmění. ^^

Letty

P.S: Možná si myslíte, že jsem trapná, ale berte v potaz, že jsem pod návalem silných citů :D ^^ A že je opravdu možné, aby člověk měl někoho tak moc rád. :)
Layout: © Lady Letty