Hořce

19. ledna 2012 v 15:45 | Lady Letty |  Kousek z mých úvah
Tohle období je tak...divné. Nesnáším ho.
Hodně spím. Hodně přemýšlím. Hodně pláču.
Připadám si zase tak zranitelná jako vždycky v těchto situacích. Vlastní myšlenky mě týrají...
Když jdu po ulici, mám pocit, jako by všichni okolo mě byli šťastní, jenom já ne. Což je samozřejmě blbost, ale tenhle pocit prostě neovládnu. Všichni jsou najednou hezčí, lepší, šťastnější...Chm. Neříkám, že jsem někdy měla vysoký sebevědomí, tohle je už však kapku zoufalý.
Snažím se dohnat učení, které se mi nakupilo za ty dva týdny absence, ale moc mi to nejde. V hlavě musím mít snad nějaký blok. Hodinu koukám do sešitu a pak stejně nic nevím. Hrozně mě to frustruje. Momentálně tu vedle mám položenou učebnici z literatury, jenomže při představě, že si z toho zase nic nezapamatuju a že jsem zase pozadu, za ostatními, ztrácím veškerý elán do učení.
Ale naučit se to prostě musím, protože mám hodně zameškáno a je mi neustále předhazováno, že z toho nevyjdu jen tak. Aha, ty budeš asi dělat zkoušky, co? Hmm, to je smůla. Bla bla bla. Ještě víc mi to ulehčujte.
Hah. Možná je přeci jenom se mnou něco špatně. Poškozenej výrobek nebo tak nějak.
Jaktože někdo proplouvá tím životem docela jednoduše a někdo zase ne? Je v tom nějaká spravedlnost?
Jo, jasný. Bojuj. Vždyť přece nemáš žádnou vážnou nemoc (až na tu, která se mi pořád opakuje, až na tu, díky níž je mi už pach nemocničních chodeb tolik známý a která přispívá k tomu, že je všechno na houby)! To bych ráda. Možná to zvládnu. Ale teď ne.
Až se s tím smířím, tak možná. Až mi dojde, že bych tím měla přestat otravovat ostatní. Až mi slzy v koutcích očí zaschnou a hořkost ze mě zmizí. To chvilku potrvá.
Taky mě mrzí, že to vlastně nezajímá několik lidí, od kterých bych to zrovna nečekala...Asi je jim naprosto ukradený, co se mnou je. Tak proč ne, že jo. To je dobrý. Já se s tím nějak vyrovnám. Především si přestanu pokládat ty hloupé otázky, co pro ně znamenám.

Ostříhala jsem si vlasy. Zpočátku mi ten krátký sestřih přišel docela roztomilý, ale teď už moc ne. Stýská se mi po mých řídkých cancourcích až na záda. Hm. Možná si je obravím na červeno, jako už jsem to jednou měla. Chce to prostě změnu. Jako bych chtěla začít znova, být někým jiným...
Ale vím, že s novou barvou vlasů budu pořád ta samá, jako jsem teď. Škoda. Co se dá dělat.

Jednou otřu slzy a půjdu dál. Doufám.

L.

P.S: Tenhle článek v případě potřeby ignorujte. Třeba ho zase smažu. Prostě jsem se potřebovala někam vypsat.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caddy Caddy | Web | 21. ledna 2012 v 13:34 | Reagovat

V takových chvílích je vždycky potřeba se někam vypsat, i když to pomůže třeba je nepatrně... Mě pomáhá psát si věci do deníku, i když vím, že to nikde nečte a nikdo nebude reagovat...

Letty, je mi hrozně líto, že se takhle cítíš a myslím to upřímně. Já jsem teď byla nemocná jen týden a už mi bylo mizerně z představ dohánění, psaní testů a tak... A jen tak tak jsem se vyhla komisionálním zkouškám z těláku. Bylo to o fous. Takže vím, jak ti asi musí být. Blbost, to nemůžu nikdy vědět, ale soucítím s tebou, opravdu.
Taky tu přede mnou leží dva sešity - dějepis a čeština. Z češtiny se na pondělí musím naučit 22 stránek, z nichž zatím neumím ani slovo.
Letty, s tebou nic není špatně, ty se prostě podceňuješ. Jsi milá a chytrá  dívka s obrovským talentem na psaní. Ty dokážeš svými povídkami potěšit a povzbudit ostatní a na tebe žádné povzbuzení už nezbývá...
Když jsem byla v prváku, měla jsem taky hrozné pocity. Skoro jsem se přestala smát, nic jsem nezvládala a všeho jsem se bála. Bála jsem se, že zklamu. Ale ten rok přešel a já jsem zjistila, že mám opravdu skvělé kamarádky (nejen ve třídě), které mi pomůžou... A už to zvládám.
Já vím, že tohle moje dlouhý a nudný povídání ti nepomůže, ale věz, že na tebe budu myslet... Přijde světlejší a radostnější období, neboj se!!!!!

2 Nameless Nameless | E-mail | Web | 22. ledna 2012 v 17:46 | Reagovat

Někdy taková období prostě přijdou. Určitě bude zas líp. Já jsem teď už taky skoro týden doma s antibiotiky a nevím, jak dlouho ještě budu. Taky mě přámo děsí to dohánění, nemám to ráda. Ale vždycky, když mě čeká něco, co není fajn si prostě a jednoduše představuju dobu za pár dní, týdnů, kdy to zas bude v pohodě. Dělám to často. Jak něco nejde, prostě si představím jinou chvilku. Jo a červené vlasy jsou parádní. :) Doufám, že jestli se k tomu nakonec vážně rozhodneš, necháš nám tu fotku.

3 Evča Evča | Web | 23. ledna 2012 v 8:32 | Reagovat

Tohle znám úplně přesně... U mě to je poslední dobou dost podobný. Akorát jeden den mám skvělou náladu, všechno je dokonalý, člověk by skákal do stropu, a druhej den se nemůžu zvednout z postele, rozbrečím se i při nejnevinnější poznámce od někoho doma a jsem hysterická :D Možná mám nějakou poruchu osobnosti :D nebo je to tím počasím nebo nevím čím... Většinou si píšu dlouhý statě do deníčku, to mi pomáhá...Nebo i na blog.
Ale jestli ráda píšeš, tak by tě ta literatura mohla bavit, ne? Čeština a děják bylo to, co mě bavilo úplně nejvíc :)
Držím palce, ať všechno zvládneš. Určitě jsou nějaký věci, na který se můžeš těšit, ne? Na film, knížku, procházku, jaro...
:)

4 Evča Evča | Web | 23. ledna 2012 v 8:33 | Reagovat

Jo a já mám taky červený vlasy :) A je to super barva!

5 Clarett Clarett | Web | 25. ledna 2012 v 20:03 | Reagovat

Tak už jsem doma taky, milá Letty, a budu ráda, když mi nedají antibiotika a nezůstanu tu s angínou. :-D

Vlasy máš úžasný; můžu na nich oči nechat.

6 Madeleine Madeleine | Web | 4. února 2012 v 12:10 | Reagovat

Tak tyto stavy taky znám. Je hodně těžké to překonat, ale mně se to všechno povedlo tak nějak zvládnout pomocí pozitivního myšlení. Je těžké s něčím takovým začít, ale i malé krůčky mohou vést k velkému cíli :-) .
Když si budeš říkat, že si z toho nic nezapamatuješ, tak to tak i bude. Zkus k učení přistupovat pozitivně. Řekni si: "Teď si to dvakrát přečtu, pak si dám chvíli pauzu, pak si to znovu přečtu a budu to aspoň trochu umět..." :-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Layout: © Lady Letty