Duben 2012

8. týden (16. 4. - 22. 4. 2012)

28. dubna 2012 v 13:07 | Lady Letty |  Projekt 52

Další týden utekl jako voda a už se pomalu blížíme ke konci toho dalšího, a já teprve přidávám ten předchozí. :D No, co se dá dělat :) V pondělí jsme měli studijní volno kvůli příjimačkám na našem gymplu. Nedalo se ale říct, že bych si ho nějak extra užila. Ostatní museli samozřejmě do školy, a tak ani nebylo s kým jít ven. Navíc se navalilo zase další učení a povinnosti, takže jsem ani moc neodpočívala.
Tenhle týden byl na naší škole ve znamení přednášek a podobných akcí. :D V úterý jsme navštívili jakýsi vojenský program, kdy jsem potkala i S. s její třídou, což bylo strašně fajn. :) Dokument o vojácích v Afghánistánu začal později, než měl, ale to nám vůbec nevadilo. Tedy, do té doby, než nás učitelka v půlce programu nekompromisně odvelela zpátky na gympl. Jak-s prominutím- největší trapáci jsme za vyprávění nějaké poručnice (nebo co to měla za titul :D) vstali ze židlí a odešli. Ostatní školy nás samozřejmě pomluvily, jak jsem se později dozvěděla. No, kdo by se jim divil, že jo...Opravdu nemám tu učitelku ráda a ani její manžela, co nás má na děják. 0.o Takový paradox, že na základce jsem učitelku na češtinu měla nejraději, a tady je to přesně naopak. To mi připomíná, že bych jí měla někdy navštívit. :) Už jsem se s ní sakra dlouho neviděla a chybí mi to. ^^
Středa byla den pěkně na houby...kromě ranního programu-pro změnu dokument o Islandu, který mě docela bavil-na ní nebylo vůbec nic hezkého. Raději se nebudu zmiňovat proč. :) Čtvrtek už byl o mnoho lepší, jelikož jsme, do třetice všeho dobrého, byli v aule na koncertu dánského sboru. Řeknu to jednoduše: Bylo to naprosto úžasný! :)) Celou dobu jsem se pohupovala na židli a ťukala nohou do taktu a bylo mi jedno, co si o mě myslí ostatní. Jazz jsem nikdy moc neposlouchala, ale oni si ho uměli tak skvěle podat, až se chvílemi člověku tajil dech. :) A ještě jedna poznámka: ten dánský basista byl opravdu k sežrání. *.* :D
A teď přichází asi nejlepší část-pátek. ^^
V pátek jsem totiž nešla do školy, ale bráchovi na promoci. Vzala jsem si novou tylovou sukni, zakryla mé odřené koleno černými punčochami (:D) a do vlasů si zapíchla krásnou černou kytku. Samozřejmě jsem sebou brala i mého Nikona Benjiho a že jsem na tom ceremoniálu fotila opravdu ostošest. :)) Samotné předávání diplomů bylo kratší, než jsem čekala. Ani ne za hodinku jsme se už procházeli po bráchově škole (vypadá opravdu hezky :) ). Na schodech jsme se dokonce nechali společně vyfotit profesionálním fotografem. Ty fotky už jsou na internetu a doufám, že je co nejdřív objednáme ^^ Musím totiž říct (a že já tohle neříkám často :D), že nám to tam oběma sluší. :) No, každopádně je skvělé, že z mého bráchy už je bakalář. :)) Congratulations, bráško! ^^
Večer jsme se do Prahy ještě vrátili a to z jednoho jediného prostého důvodu. Divadlo Deadline. Jednu z rolí ztvárnil Tomáš Klus ^^ On byl hlavní důvod, proč jsme tam s mamkou šly. Nejdřív jsem myslela, že ji asi přerazím, když nám objednala místa do první řady...:D Ale nakonec, mít ty herce tak blízko sebe bylo super. ^^ Samotné divadlo bylo skvělé, prokládané písničkami od T. K. :) Takže (pokud vám nevadí trochu krutější humor a sprostá slova :D) vám doporučuji na to zajít. :D :) No, a sedět půl metru od Tomáše Kluse-to už byl zážitek sám pro sebe. Proč asi myslíte, že v létě jedu se svou sestřičkou na festival, kde bude? :D :))
Konečně se zmíním o fotce, která k tomuhle článku patří. Je ze soboty, kdy jsme šly opět s H. ven (je to už asi tradice :D). Přijde mi hrozně zajímavá, i když nevím, kde přesně se v ní bere to kouzlo. Možná to dělá ta zvláštní obloha, co ten den byla. :)

Pac a pusu,

Letty

7. týden (9. 4. - 15. 4. 2012)

19. dubna 2012 v 18:41 | Lady Letty |  Projekt 52

Velikonoční pondělí probíhalo jako každý jiný den. Dříve jsme ho s rodinou slavili-když jsem byla malá, dokonce jsem zdobili vajíčka a dávali je se sladkostmi koledníkům. Postupem času tahle obvyklá tradice začala upadat, bohužel. Dnes už k nám ani žádní koledníci nechodí, máma by stejně neotevírala, tak co. :) Nějaké roky jsem s H. chodila koledovat. To bylo opravdu super. Vstaly jsme vždycky v sedm ráno, daly si sraz na náměstí s pomlázkami, velkými košíky a igelitkami a za celé dopoledne jsme obešly několik ulic. :) Vykoledovaly jsme si vždycky spoustu sladkostí a vajíček, někdy i mašle na pomlázky. Cetsou nás někdy přepadla partička kluků a pořádně nás vyšlehala. :D Vzpomínám si také, že jsme jednou potkaly slovenský pár (možná, že už jsme to někdy na blog psala), kterému jsme na jejich přání také zazpívaly koledu. Hrozně se divili, že u nás chodí koledovat i holky. :D No, bylo to prostě fajn. A ta zásoba čokolád! :D I když jsem půlku spotřebovala tak do týdne. :D Ovšem ta krásně zdobená vejce se spotřebovávala hůř. :D To jsme pak měly celý týden majíčkové menu-vajíčkovou pomazánku, vajíčkový salát, vajíčka na chleba...:D Ale nestěžuji si. Byla to totiž krásná období. Ta odešla se čtrnáctými narozeninami (tuším), kdy jsme byly naposledy...a pak zbyly jenom vzpomínky. Ale krásné. :)
Neochotně jsem se po volnu vracela do školy, ale co se dalo dělat. Učení za každým rohem-alespoň ty lidi ve škole mi to trochu zpříjemňují. Hlavně moje spolusedící (a troufám si po skoro třičtvrtě roce říci, že skvělá kamarádka) L. s jejím smíchem. :)) Ve středu mnou neoblíbený těláček a s ním i hrůzná kladina. Nenávidím to. Opravdu to ze srdce nenávidím. Kdyby bylo na mě, takovéhle věci bych úplně zrušila. Tělocvik by pro mě znamenal třeba plavání, tenis, squash, florbal, procházka a podobné ještě dobré věci, ale ne tohle. -.- Ach jo. Co mi však ráno zlepšilo náladu bylo to, že jsem H. potkala v autobuse. V úterý jí nebylo dobře a tak jela do školy a na intr až druhý den, stejně prý měli od desíti. Nemohla jsem tomu uvěřit, když jsem ji tam viděla s velkou taškou v ruce a úsměvem na tváři. Okamžitě jsem se začala usmívat taky. :D Napadlo mě, jak by bylo úžasné, kdybychom takhle spolu jezdily každý den. No jéje. :))) Škoda, že to nejde.
Ale aspoň jsme se viděly pak zase v sobotu, kdy už bylo celkem pěkně, a tak jsme vyrazily na dlouhou procházku. Cílem naší cesty byl především takový neudržovaný zámek kousek od našeho zapadáčkova. Je mi docela líto-kdyby s ním něco dělali a "dali ho do kupy", určitě by se sem na něj jezdilo podívat dost turistů. Natáčela se tu na něm kdysi i jedna pohádka. :) Co nás ale zaujalo ihned, bylo moře krásných modrých květin rozprostírajících se okolo stromu. Takovou krásnou záplavu kvítku člověk mockrát neuvidí. A tak jsme, s jistou opatrností, abychom kytičky moc nepošlapaly, začalay fotit. A nejen je samotné, i nás v nich. :D :) To na fotce je ona a je to ta nejlepší fotka, co se za ten den povedla. :) Hrozně jí to tam sluší, že jo? :)) Musela jsem jí vysvětlit, že to, jak to vyfotím, je jen polovina úspěchu. Tu druhou musí zajišťovat "modelka" se svým výrazem. :D A jelikož se mi tady tak moje sestřička krásně usmála, myslím, že jsme to spolu zvládly na 100 % úspěšnosti. :D
Zjistila jsem, že když si občas prohlížím nějaké lidi, hned přemýšlím nad tím, jak bych je asi vyfotila. :D Je to docela zábava, když se nudíte. :D Škoda jen, že ty fotografie v mé hlavě se nikdy nevyplní. I kdyby k focení toho člověka třeba došlo, nikdy nebudou přesně takové, jako si je představuji. A mé focení je amatérské.
Ale baví mě to. Strašně mě to baví. ^^ A to je hlavní. :)

A jak jste se měly vy? :)

6. týden (2. 4. - 8. 4. 2012)

14. dubna 2012 v 12:43 | Lady Letty |  Projekt 52
Já vím. Zase mám zpoždění. Ale ani na začátku jsem nevěřila, že bych články do Projektu 52 dokázala přidávat včas. No, hlavně, že je přidám. :´D
Nejlepší na tomhle týdnu byly bezpochybně prázdniny. Ačkoli po minulém těžkém písemkovém týdnu následoval i víkend, zdálo se mi, že jsem si při něm moc neodpočinula, a tak moje únava nadále trvala až do středy. Proto jsem se tolik těšila na volno. Ze školy není moc co říct, všechno mi splývá v jednu velkou stereotypní skvrnu. Vzpomínám si akorát, že za dlouho dobu jsme měli zase v pohodě tělocvik-šli jsme totiž na squash. Což mě docela baví, i když to vůbec neumím. :) Ale je to sranda a navíc, během střídáhí nás všech na těch třech kurtech (říká se tomu u squashe tak? :D asi ne, ale snad víte, co myslím :D), má vždycky část lidí volna. K tomuhle musím ještě dodat, že jsem byla tak šikovná a odpálila jsem míček na stropní světlo. :D Štěstí, že měli náhradní. :D
Středeční odpoledne bylo krásné nejen kvůli těm nastávajícím prázdninám, ale i kvůli tomu, že jsme zase ve městě měla sraz s kamarádkami ze základky. Slíbily jsme si totiž, že takováhle setkání budeme pořádat častěji. Jsem zvědavá, jak dlouho nám to vydží. Pevně věřím, že to bude hodně dlouho. No, jednou se třeba budeme scházet u sklenky vína jako utrápené manželky a matky. :D Ta představa je docela vtipná.
Řídily jsme se podle našeho typického programu-courání se obchodech a pak jídlo. Tentokrát jsme si zase zašly do Italský cukrárny. Zjistila jsem, že jsem hoodně dlouho nejedla zmrzlinový pohár. Mňam. ^^ Otravovala jsem neustálým focením, mám i několik fotek, který se mi celkem líbí. Jednu z nich sem i dávám. :) Mojí kamarádce to tam podle mě moc sluší. ^^ Myslím, že jsem si z tohoto dne zase odnesla nějakou krásnou vzpomínku do mé sbírky.
Prázdninová náplň se tak nějak střídala-buď jsem někam jela, nebo šla ven s NK anebo-to bylo bohužel ve většině případů-jsem zůstávala doma. Jednak to bylo kvůli tomu, že nikdo neměl moc čas, a jednak kvůli ošklivému počasí, při kterém má člověk náladu jenom na jedinou věc-zalézt si do postele. Ale i tak jsem si to užila, ono to jednou za čas neuškodí, provozovat gaučing, zatímco venku prší. :D :) Ve čtvrtek odpoledne jsme jely s rodiči do města na nákupy. No, spíš jen na moje nákupy. Musím se pochlubit, že jsem si koupila takovou krásnou džínovou bundu. :) Zajímavé je, že to vůbec nebyla "láska na první pohled", ale nechala jsem se přesvědčit, že mi sluší. No, a až potom, jsem se do ní naprosto zamilovala. :D Ach. :D A taky jsem konečně sehnala šedý svetr na cosplay. Jen nevím, jestli už se na Animefest těším jako předtím. Tedy, nakonec jsme zbyly jen my dvě s kamarádkou, protože s těma ostatníma to nějak nevyšlo. Jo, mrzí mě to...ale tak doufám, že si to užijeme i tak. :) Koneckonců, bude tam tolik lidí a nakonec je úplně jedno, kdo je z jakého anime. :)
V pátek jsem trávila den u NK doma, což bylo moc fajn. Po menší procházce jsme si u ní uvařily čajík s citronem, vzaly si něco dobrého k jídlu a zalezly k ní do pokoje. Taky jsem zkoušela fotit jejího pejska (jo, Bena tahám zkrátka všude :D), ale kromě jedné fotky se mi žádná moc nelíbí. Ten den bylo takové hloupé světlo, při němž se mi špatně fotilo. A navíc si myslím, že by portrét jejího pejska vypadal líp někde venku, třeba na louce (ano, na focení miluju louky :D). Až bude hezké počasí, musím tohle určitě udělat. :)
Celé nedělní odpoledne (i večer :D) jsem si psala s nee-chan. :) Zkoušely jsme si tak vzájemně pomoci ve spisovatelské krizi a každá z nás si vymýšlela nový příběh. Já ho mám sice rozepsaný, ale jeho osud vůbec není jistý. Bojím se, že zase jako všechno v poslední době, skončí smazáním. Nevím, něco tomu chybí. Mám strach, že jsem zapomněla psát, tak jako jsem psávala...Nedávno jsem si pročítala staré kapitoly Svitu Magie a přemýšlela jsem nad tím, jak jsem to vůbec dokázala napsat. Zmocňuje se mě pocit, že už takhle prostě nikdy psát nedokážu. Že už to neumím. Ach jo... Na druhou stranu o postavách z nového příběhu teď pořád přemýšlím, tak by to mohlo být dobré znamení...jediný problém je, že to, co mi poletuje v hlavě, se dá čím dál těžčeji hodit na papír...
Nemáte na to nějaký lék? :)

Letty-chan

5. týden (26. 3. - 1. 4. 2012)

5. dubna 2012 v 21:07 | Lady Letty |  Projekt 52

Tenhle týden, jak už jsem se trochu zmiňovala dříve, rozhodně nebyl žádný med.
Skončila veškerá pohodička, kterou jsme měli za nepřítomnosti naší třídní, přidalo se spoustu učení, písemek-a s tím i spoustu času prosezeného u knížek s nervy, hrubě řečeno, v kýbli. Asi jsem si na fakt, že na gymplu to opravdu není flákání jako na základce, ještě nezvykla. Nebo nevím. Ale myslím, že každému by dalo zabrat těch sedm testů za jeden jediný pitomý týden, několik zkoušení a ještě psaní všemi deseti na známky (když jste na to od minula ani nesáhli.). Ke konci týdne už jsem se chodbami vlekla jako zombie, s unaveným výrazem a klesajícími víčky při hodinách. Opravdu strašný. Největší podraz přišel při páteční písemce z matiky, do níž nám dal profesor něco, co nám vůbec nevysvětloval. Jo. K naštvání. Asi si myslel, že se to doučíme sami doma. Hlavně že je pořád samé: "Nějaký dotaz? Zeptejte se!" A když se ho zeptáme, tak je naštvaný, že to neumíme. Neříkám, že je strašný profesor, to určitě ne. Naopak je docela sympatický, ale tohle mě na něm štve. ^^ Nejhorší ze všeho pak je pocit, že i když se snažíte, tak stejně to je nanic... Jako by mi vždycky dal někdo facku a srazil mě k zemi, ale já se vždycky musím zvednout a jít dál, i když několikrát bych na tý zemi radši zůstala ležet. :)
V pátek odpoledne jsem byla šťastná, že už je to za mnou. :) Abych na všechno zapomněla, celé odpoledne jsem pařila a pařila... :D Škoda, že všechny mise v tý hře už mám dohraný. :( Asi si myslíte, že jsem blázen, ale tohle je jedna z věcí, díky který se můžu odreagovat...a taky pěkně zanadávat (hlavně, když na mě útočí nepřátelé). :D ^^
Za tenhle týden jsem nevyfotila moc fotek, co by byly k něčemu. I když jsme šly v sobotu ven s H., počasí nám nepřálo (a zvlášť ne k focení). Lehce mrholilo a kvůli studenému větru nám za chvíli mrzly ruce, takže naše plánovaná procházka se o dost zkrátila.
Tahle spontánní fotografie je myslím z nedělního večera. Venku už padla tma a pokoj se utápěl v šeru, svítila jenom obrazovka mého notebooku. Prohlížela jsem si zrovna nějaké obrázky na Weheartit, a tak mě napadlo vyblejsknout jeden můj oblíbený. Mám ráda takovéhle obrázky s různými texty, asi je taky znáte. :) Myslím, že slova na tomto nepotřebují dodatek.
Na závěr přikládám krásnou písničku, pro kterou mám v poslední době slabost.

Layout: © Lady Letty