6. týden (2. 4. - 8. 4. 2012)

14. dubna 2012 v 12:43 | Lady Letty |  Projekt 52
Já vím. Zase mám zpoždění. Ale ani na začátku jsem nevěřila, že bych články do Projektu 52 dokázala přidávat včas. No, hlavně, že je přidám. :´D
Nejlepší na tomhle týdnu byly bezpochybně prázdniny. Ačkoli po minulém těžkém písemkovém týdnu následoval i víkend, zdálo se mi, že jsem si při něm moc neodpočinula, a tak moje únava nadále trvala až do středy. Proto jsem se tolik těšila na volno. Ze školy není moc co říct, všechno mi splývá v jednu velkou stereotypní skvrnu. Vzpomínám si akorát, že za dlouho dobu jsme měli zase v pohodě tělocvik-šli jsme totiž na squash. Což mě docela baví, i když to vůbec neumím. :) Ale je to sranda a navíc, během střídáhí nás všech na těch třech kurtech (říká se tomu u squashe tak? :D asi ne, ale snad víte, co myslím :D), má vždycky část lidí volna. K tomuhle musím ještě dodat, že jsem byla tak šikovná a odpálila jsem míček na stropní světlo. :D Štěstí, že měli náhradní. :D
Středeční odpoledne bylo krásné nejen kvůli těm nastávajícím prázdninám, ale i kvůli tomu, že jsme zase ve městě měla sraz s kamarádkami ze základky. Slíbily jsme si totiž, že takováhle setkání budeme pořádat častěji. Jsem zvědavá, jak dlouho nám to vydží. Pevně věřím, že to bude hodně dlouho. No, jednou se třeba budeme scházet u sklenky vína jako utrápené manželky a matky. :D Ta představa je docela vtipná.
Řídily jsme se podle našeho typického programu-courání se obchodech a pak jídlo. Tentokrát jsme si zase zašly do Italský cukrárny. Zjistila jsem, že jsem hoodně dlouho nejedla zmrzlinový pohár. Mňam. ^^ Otravovala jsem neustálým focením, mám i několik fotek, který se mi celkem líbí. Jednu z nich sem i dávám. :) Mojí kamarádce to tam podle mě moc sluší. ^^ Myslím, že jsem si z tohoto dne zase odnesla nějakou krásnou vzpomínku do mé sbírky.
Prázdninová náplň se tak nějak střídala-buď jsem někam jela, nebo šla ven s NK anebo-to bylo bohužel ve většině případů-jsem zůstávala doma. Jednak to bylo kvůli tomu, že nikdo neměl moc čas, a jednak kvůli ošklivému počasí, při kterém má člověk náladu jenom na jedinou věc-zalézt si do postele. Ale i tak jsem si to užila, ono to jednou za čas neuškodí, provozovat gaučing, zatímco venku prší. :D :) Ve čtvrtek odpoledne jsme jely s rodiči do města na nákupy. No, spíš jen na moje nákupy. Musím se pochlubit, že jsem si koupila takovou krásnou džínovou bundu. :) Zajímavé je, že to vůbec nebyla "láska na první pohled", ale nechala jsem se přesvědčit, že mi sluší. No, a až potom, jsem se do ní naprosto zamilovala. :D Ach. :D A taky jsem konečně sehnala šedý svetr na cosplay. Jen nevím, jestli už se na Animefest těším jako předtím. Tedy, nakonec jsme zbyly jen my dvě s kamarádkou, protože s těma ostatníma to nějak nevyšlo. Jo, mrzí mě to...ale tak doufám, že si to užijeme i tak. :) Koneckonců, bude tam tolik lidí a nakonec je úplně jedno, kdo je z jakého anime. :)
V pátek jsem trávila den u NK doma, což bylo moc fajn. Po menší procházce jsme si u ní uvařily čajík s citronem, vzaly si něco dobrého k jídlu a zalezly k ní do pokoje. Taky jsem zkoušela fotit jejího pejska (jo, Bena tahám zkrátka všude :D), ale kromě jedné fotky se mi žádná moc nelíbí. Ten den bylo takové hloupé světlo, při němž se mi špatně fotilo. A navíc si myslím, že by portrét jejího pejska vypadal líp někde venku, třeba na louce (ano, na focení miluju louky :D). Až bude hezké počasí, musím tohle určitě udělat. :)
Celé nedělní odpoledne (i večer :D) jsem si psala s nee-chan. :) Zkoušely jsme si tak vzájemně pomoci ve spisovatelské krizi a každá z nás si vymýšlela nový příběh. Já ho mám sice rozepsaný, ale jeho osud vůbec není jistý. Bojím se, že zase jako všechno v poslední době, skončí smazáním. Nevím, něco tomu chybí. Mám strach, že jsem zapomněla psát, tak jako jsem psávala...Nedávno jsem si pročítala staré kapitoly Svitu Magie a přemýšlela jsem nad tím, jak jsem to vůbec dokázala napsat. Zmocňuje se mě pocit, že už takhle prostě nikdy psát nedokážu. Že už to neumím. Ach jo... Na druhou stranu o postavách z nového příběhu teď pořád přemýšlím, tak by to mohlo být dobré znamení...jediný problém je, že to, co mi poletuje v hlavě, se dá čím dál těžčeji hodit na papír...
Nemáte na to nějaký lék? :)

Letty-chan
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Caddy Caddy | Web | 14. dubna 2012 v 16:22 | Reagovat

Moje milá Letty, chtěla bych tě nějak povzbudit a pomoci ti ve spisovatelské krizi, ale bohužel mě nic moc nenapadá. V prváku jsem měla taky takovouhle krizi. Táhla se celý rok (abych byla upřímná, ani teď to není ještě úplně skvělé) a strašně jsem se bála, že jsem ztratila fantasii, že přestávám psát a že je všemu konec. Bylo to docela drsný období, protože i když jsem měla čas, neměla jsem absolutně žádný nápad. A to mě děsilo.
Teď je to lepší, občas píšu, ale nenutím se do toho, protože pak by vznikaly otřesně nudný a mizerný výsledky :-D
Doufám, že tebe krize brzy přejde, protože píšeš krásně a vážně tě obdivuju a těším se na cokoliv od tebe napsaného... :-) Mě u psaní pomáhá čokoláda nebo sušenky nebo horký sladký kakao :-) Zapálím si svíčku (nemusí to být večer, ale prostě mi pomáhá navodit nějakou atmosféru)... Nevím. Nevím, jak ti poradit, ale neboj, ty to zvládneš! Určitě brzy přijde múza!

2 Clarett Clarett | Web | 14. dubna 2012 v 18:49 | Reagovat

Kdysi mi v psaní strašně pomohla Elyonova země. Znáš to? Je to kouzelná knížka. Poprvé jsem si uvědomila PROČ chci vlastně psát, proč píšu. To je jedna věc, která dělá divy.
Nedávno mi někdo řekl nebo napsal, nevím, že píše to, co by si vždycky přál sám přečíst.
Takže píšu dle nálady. Píšu to, co bych si přála prožít, co jsem prožila, připomínám si věci, které jsou mi drahé...
Pořád vzpomínám na tu hodinu biologie, kdy jsme směli napsat cokoli... cokoli se nám vybaví ve spojitosti s rostlinkami. Já měla takovou radost! :-) Byly to jen mé volné asociace, ale popsala jsem celý papírek.

Caddy píše, že měla v prváku taky krizi. Na jednu stranu bych se s Tebou chtěla o takovou zkušenost podělit taky, na druhou jsem vděčná, že ji nemám. Ovšem prodělala jsem si období PŘED gymplem, kdy jsem měla panickou hrůzu z toho, že se teď můj svět zhroutí a lehne popelem psaní, všechno, co mám ráda. Teď mám naopak pocit, že jsem našla, co jsem hledala a jsem moc šťastná. Staly se zázraky, které se těžko vyprávějí.

Takže to nevzdávej. Nikdy nevíš, co přijde. Tvoř krásu podle svého srdce. A možná se i Tvoje psaní musí přerodit do jiné podoby... ale naprosto nevěřím tomu, že by bylo možné zapomenout psát, zvlášť v Tvém případě. A nezapomeň naslouchat.... "...hledej ve svém nitru, hledej střípky, které ti nikdo nemůže vzít.
Nahmatej ty křehké kvítky prvních sněženek, a jemná pírka kolibříků.
Naslouchej zvonění pramínků, a šelestícímu listí.
Zachvěj se a nech se prostoupit nekonečností oceánů i kouzlem velehor.
Vítr tě hladí po tvářích, slyšíš cvrčky a náprstníky voní, tolik voní...
Nikdo ti je nevezme... vzpomínej.
A pak obrať hlavu vzhůru a zaboř pohled do oblak, abys nad šedou, bezbarvou a beztvarou plání spatřil modré nebe."
(L. Ferstová)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama
Layout: © Lady Letty